FruFru - Hmotný svět

Když se rozpadla skupina Pluto Pavla Fajta, její zpěvák Václav Bartoš už byl díky tomuto angažmá brán jako výrazný talent naší alternativní scény a tak není divu, že zanedlouho vyrukoval s vlastním projektem FruFru Serious (později jen FruFru), v němž dal jasně najevo, že se nehodlá svojí plutovskou minulostí nijak omezovat. Tvorba FruFru se dá jen těžko žánrově postihnout, je tu trocha té domácí alternativní tradice (přece jen), trocha jazzu, popové melodičnosti i tvrdších pasáží, kapela ale nekotví v žádném z přístavů nastálo, spíš svobodně pluje z jednoho do druhého a bere si z nich co jí napadne. Bartoš dokazuje, že na rozdíl od většiny vokalistů naší alternativní scény je skutečným zpěvákem a nebojí se toho využít v kacířsky melodických linkách (jen to frázování je někdy dost krkolomné) aniž by zapomněl na výrazovou bohatost.

Přesto FruFru posluchači nic neulehčují, písničky nejsou nijak přímočaré, je v nich spousta zvratů, nevšedních zvukových spojení a především rytmická propracovanost - však také začínali s trojicí bubeníků. Instrumentální dobrodružství je tudíž největší devizou kapely (přestože někdy škodí soudržnosti písně jako takové), nejslabší článek pro mě naopak představují texty. Až příliš často sklouzávají k polopatickému "pozitivnímu" mudrování a laciným moralitám, přestože je v nich patrná snaha o nadhled (Hmotný svět, Stačí jen mysl nastavit - naivní "sluníčkovské" blábolení Honzy Volfa mi nikdy k srdci nepřirostlo). Bartošův duet s dcerou v písni Tak co? na téma neodvratné konečnosti naší tělesné schránky má být šokující, ale zdaleka nedosahuje morbidní působivosti některých podobně laděných skladeb někdejšího Dunaje. Debut skupiny FruFru Serious tedy beru spíš jako příslib než dotažený tvar.

další recenze autora najdete na jeho webu music-koment.webgarden.cz