V tomto případě jde o tvůrčí tandem. Jeho hlavním členem je polský talent Tomasz Ostafin (většina herního universa jej zná pod pseudonymem Petums), který celou podstatu puzzle adventury "Papetura" vymyslel a sestrojil, a to od prvního výstřižku kulisy herního prostředí přes první použití barev a lepidel až po finalizaci. Experimentoval s různými materiály a ledkovým osvícením reálií, díky čemuž mohl vyobrazit velmi civilní příběh hlavních postav.
Těmi jsou Pape a Tura, kteří na své společné pouti prožívají různá dobrodružství, a tak prohlubují vzájemné přátelství. Velkou výhodou bylo, že od prvotního zrodu myšlenky v Ostafinově hlavě byl přítomen i Tomáš Dvořák, autor hudebního doprovodu. Spolu probírali nejen hru, ale i Tomaszovy zážitky, které jejímu vzniku předcházely.
Vytvořit všechny modely, nasnímat a naanimovat je a celek sestavit do výsledného příběhu, to chtělo spoustu času a trpělivosti. Stejný proces zjevně absolvoval i Floex - k soundtracku přistoupil se stejným nadšením pro detail a všechny dějové posuvy. Ačkoliv album čítá jen devět položek, hned při prvním poslechu je zřejmé, že těch střípků a melodických intermezz je mnohem více a že některé z nich se shlukují v doprovod, který překlenuje jednotlivé fáze hry.
A to je velký benefit "Papetury" jako takové: dokáže vtáhnout a svým způsobem posluchači vnutit tyto představy prostřednictvím souhry jednotlivých nástrojů a naprogramovaných smyček. Pokud znáte... číst dále
V tomto případě jde o tvůrčí tandem. Jeho hlavním členem je polský talent Tomasz Ostafin (většina herního universa jej zná pod pseudonymem Petums), který celou podstatu puzzle adventury "Papetura" vymyslel a sestrojil, a to od prvního výstřižku kulisy herního prostředí přes první použití barev a lepidel až po finalizaci. Experimentoval s různými materiály a ledkovým osvícením reálií, díky čemuž mohl vyobrazit velmi civilní příběh hlavních postav.
Těmi jsou Pape a Tura, kteří na své společné pouti prožívají různá dobrodružství, a tak prohlubují vzájemné přátelství. Velkou výhodou bylo, že od prvotního zrodu myšlenky v Ostafinově hlavě byl přítomen i Tomáš Dvořák, autor hudebního doprovodu. Spolu probírali nejen hru, ale i Tomaszovy zážitky, které jejímu vzniku předcházely.
Vytvořit všechny modely, nasnímat a naanimovat je a celek sestavit do výsledného příběhu, to chtělo spoustu času a trpělivosti. Stejný proces zjevně absolvoval i Floex - k soundtracku přistoupil se stejným nadšením pro detail a všechny dějové posuvy. Ačkoliv album čítá jen devět položek, hned při prvním poslechu je zřejmé, že těch střípků a melodických intermezz je mnohem více a že některé z nich se shlukují v doprovod, který překlenuje jednotlivé fáze hry.
A to je velký benefit "Papetury" jako takové: dokáže vtáhnout a svým způsobem posluchači vnutit tyto představy prostřednictvím souhry jednotlivých nástrojů a naprogramovaných smyček. Pokud znáte některou z Dvořákových předchozích herních prací (pro jednotlivé díly "Samorostu" nebo vychvalované "Machinarium"), budete překvapeni, jak jiné tentokráte jeho hudební výrazivo je - chybějí mnohé typické floexí prvky (dokonce ani jinak oblíbený Tomášův klarinet zde nehraje prim).
"Papetura" nikam nechvátá, pohrává si s tóny a plynule buduje atmosféru jednotlivých dějových sekvencí. Ambientní roj vytváří velmi poutavou partii, jež postupuje po jednotlivých herních políčkách (dílcích puzzle) s čistokrevnou pokorou a umí překvapit i dramatickými zvraty. Vedle toho se ke slovu dostávají až minimalisticky koncipované klavírní linky, právě ty však dotvářejí ten finální pohyb po rozehrané šachovnici.
Poslední nedílnou součástí jsou již zmíněné orchestrace na pomezí neoklasiky - smyčce hrané hostující dvojicí Tomáš Jamník (violoncello) a Eva Jamníková (housle) fungují skvěle. Ačkoliv na nahrávce neburácí žádný velký orchestr, je výsledek rozmanitý a autor dokazuje, že coby prostředky pro komunikaci postav a vyprávění dokáže využít téměř neomezených možností.
Využívá k tomu i zkušeností ze spolupráce s Tomem Hodgem na konceptuálním albu "A Portrait Of John Doe", zejména co se týče orchestrací. A tak jako je celá hra postavena na preciznosti ruční práce s modely, barvami a osvětlením, stejně detailní jsou i jednotlivé vrstvy hudební složky. V tomto velmi citlivém soustrojí se však Tomáš Dvořák cítí jako doma, pošťuchuje se s každým elementem, zárodkem ruchu, krotké a křehké melodie nebo naopak rozmáchlé instrumentace. Z této variabilní mozaiky čiší jak ony radostné momenty přátelského štěstí, tak nečekaně pochmurné prohlubně nezdaru a zákeřného protiútoku záludného protivníka hlavních postav.
Hned úvodní předehra prozrazuje mnohé, v následující "The Light" už se společně s oběma aktéry obezřetně proplétáte bojištěm. "In Prison" představuje onu zmiňovanou propast zákeřnosti, jež v následných "Cave Pond" a "The Egde of Light" ústí v hledání té správné cesty ke zdárnému cíli. Tím je až oslavná ouvertura nesoucí jména postav "Pape And Tura", závěrečná "Chambers" je pak jakýmsi oratoriem, repeticí všech předchozích dobrodružství v paralelním světě.
Floex se ve své tvorbě opět o kousek posunul. Osvojil si nové zručnosti, které se mu do budoucna budou hodit. "Papetura" je rozmanitý a pestrý soundtrack, který plně podporuje prostředí, v němž se samotná adventura odehrává. Muzika zde mistrně promlouvá jazykem hlavní dvojice - i když nejsou slyšet žádná slova, rozpoznáte, co je společnou metou obou hrdinů a hybatelem událostí. Skvělá vizuální stránka hry dostala neméně vydařený hudební doprovod postavený na Tomášově univerzálnosti a multitalentu.
Komentáře