Při sledování kariéry The Flaming Lips po vydání dvojalba "Embryonic" musel nejeden fanoušek hned několikrát nechápavě zakroutit hlavou. Principál tohoto šíleného cirkusu Wayne Coyne rád zkouší nové a zajímavé věci, ale občas se zdá, že se do mnoha dobrodružství vrhá po hlavě, bez nějakého hlubšího přemýšlení. Díky tomu jsme si mohli poslechnout novou verzi pinkfloydovské "Dark Side Of The Moon", song složený z dvanácti různých částí, které bylo potřeba hrát dohromady (v podobném duchu jako "Zaireeka"), spolupráce s různými umělci vydávané na USB klíčích ukrytých v gumových podivnostech a došlo i na šestihodinové a čtyřiadvacetihodinové kompozice. Přitom jediným opravdu zajímavým projektem v celé té záplavě nesmyslného blbnutí byla nahrávka "The Flaming Lips And Heady Fwends", na níž se kapela úspěšně spojila s muzikanty typu Chrise Martina, Nicka Cavea, nebo dokonce Ke$hy a vyšlo z toho překvapivě soudržné dílo. Přesto kvůli všemu tomu bláznění si trochu pošramotili pověst a kult, který se kolem nich vytvořil po vydání "The Soft Bulletin" a "Yoshimi Battles The Pink Robots", jako by byl najednou pryč.
Když pak loni oznámili, že se pod názvem "The Terror" chystá regulérní deska, konečně regulérní následovník "Embryonic", začalo se spekulovat, jakým směrem se oklahomští experimentátoři vydají tentokrát. Řada fanoušků by si nejspíš přála rozšíření trilogie započaté u "The Soft Bulletin" a zakončené "At War With The Mystics", ale... číst dále
Při sledování kariéry The Flaming Lips po vydání dvojalba "Embryonic" musel nejeden fanoušek hned několikrát nechápavě zakroutit hlavou. Principál tohoto šíleného cirkusu Wayne Coyne rád zkouší nové a zajímavé věci, ale občas se zdá, že se do mnoha dobrodružství vrhá po hlavě, bez nějakého hlubšího přemýšlení. Díky tomu jsme si mohli poslechnout novou verzi pinkfloydovské "Dark Side Of The Moon", song složený z dvanácti různých částí, které bylo potřeba hrát dohromady (v podobném duchu jako "Zaireeka"), spolupráce s různými umělci vydávané na USB klíčích ukrytých v gumových podivnostech a došlo i na šestihodinové a čtyřiadvacetihodinové kompozice. Přitom jediným opravdu zajímavým projektem v celé té záplavě nesmyslného blbnutí byla nahrávka "The Flaming Lips And Heady Fwends", na níž se kapela úspěšně spojila s muzikanty typu Chrise Martina, Nicka Cavea, nebo dokonce Ke$hy a vyšlo z toho překvapivě soudržné dílo. Přesto kvůli všemu tomu bláznění si trochu pošramotili pověst a kult, který se kolem nich vytvořil po vydání "The Soft Bulletin" a "Yoshimi Battles The Pink Robots", jako by byl najednou pryč.
Když pak loni oznámili, že se pod názvem "The Terror" chystá regulérní deska, konečně regulérní následovník "Embryonic", začalo se spekulovat, jakým směrem se oklahomští experimentátoři vydají tentokrát. Řada fanoušků by si nejspíš přála rozšíření trilogie započaté u "The Soft Bulletin" a zakončené "At War With The Mystics", ale oni samotní jsou momentálně v embryonickém vesmíru. Navíc už název naznačuje, že tentokrát nás opravdu nečeká procházka pestrobarevným pohádkovým světem plným roztomilých bytůstek. "The Terror" nás naopak přenese do temné psychedelie. Je plná strachu, těžkých pocitů klaustrofobie a kognitivní disonance. Výsledkem je melancholická odysea reflektující bitvu (kytaristy a klávesisty) Stevena Drozda se zneužíváním návykových látek a také Coyneův rozchod s přítelkyní (rozešli se po dvaceti pěti letech). Nicméně, "The Terror" je fascinující nahrávkou. Kytarové fragmenty, stroje, mantry, samply s mluveným slovem a echa jsou pospojovány tak, že místy tvoří jedny z nejzajímavějších momentů v tvorbě The Flaming Lips vůbec.
Album otevírá "Look...The Sun Is Rising" s opakovaným mechanickým šumem následovaným souhrou silného bubnování Klipha Scurlocka a Drozdova vlnícího se syntezátoru, zatímco Coyneův tradiční roztřepaný tenor je ukrytý pod nánosy zkreslení a reverbu a vůbec zní, jako když je vysílán odněkud z dálky (z velké části tak zní i ve zbytku alba). "Try To Explain" je z podobného těsta jako slavná "Do You Realize??", v níž fonetické trysky pomalu krouží do prostoru s Coyneho nebeskými vokály, aby postupně rostly směrem k majestátnímu, strhujícímu refrénu.
Prezentovaný materiál byl prý údajně natočený během pár nočních frekvencí mezi ostatními projekty a právě píseň "Try To Explain" značí, že byla vytvořena v časných ranních hodinách v momentě, kdy kapela byla již značně unavena. Nahrávka samotná nezní unaveně, ale získala díky tomu zvláštní, téměř nepopsatelný efekt. Největší pozornost si pak rozhodně zaslouží třináctiminutový minimalistický opus "You Lust" zčásti postaven na motivu ve stylu Joy Division. Vyztužený zneklidňujícím hučením a drsným chraplavým šeptáním "Lust to succeed" se ke konci zlomí do klidné části připomínající večerníčkovskou znělku a vy najednou máte pocit, jako když jste po projití temným strašidelným lesem konečně narazili na sluncem zalitou mýtinu.
V podobném stylu se nese i zbytek nahrávky. Pokud je vám neznámá tvorba kapely před "The Soft Bulletin" nebo pokud ji znáte pouze z jejích živých vystoupení ne nepodobných barevným cirkusovým představením, bude pro vás "The Terror" možná nestravitelný. Je nutno přiznat, že i ten, kdo v nahrávce najde zalíbení, si ji bude z počátku těžko pouštět opakovaně. Jakmile se ale jednou dostane pod kůži, přijde zjištění, že The Flaming Lips se podařilo natočit temné mistrovské dílo. Možná jedno z nejlepších v jejich kariéře.
09.06.2017 - 8:29 | vishnar
Mám Flaming Lips rád a vždy si rád poslechnu, kam hudebně zamíří s každým novým albem. Terror je hodně těžké na poslech. Když jsem ho slyšel poprvé, nevěděl jsem co si mám o něm myslet a jestli si ho ještě jednou pustím. Nakonec jsem se dokopal a pustil jsem si ho znovu celé. Poté následující den jsem si ho pustil automaticky a nakonec jsem zjistil, že si melodie broukám a nyní album považuji za mistrovský kousek. Je nutné se k němu ale hodně pomalu dostávat.