Už jen to slovo witch v jejich názvu nejednoho svádí zařadit je do (v současné době asi nejpopulárnější) škatulky - witch house. Ale na rozdíl od vlajkových lodí labelu Disara, jako jsou Salem nebo oOoOO, znějí Esben And The Witch méně synteticky a více shoegazingově. A místo vypořádání se s konečností opírají svůj zvuk o obavy, které s nadcházející konečností přicházejí. Také nějakým způsobem umějí na rozdíl od černokněžníků z Disara koketovat se staromódním romantismem. To, když někdo šlape na ulici, aby měl na fet, a pak se stane slavným skrze kapelu, určitě romantické je, ale babičce bych o tom nevyprávěl.
EATW provází svátost už od jejich počátků - to je tak, když se o vás zmíní aktuální objev, jakým tenkrát byli The xx. Pak jedete turné s nima, jedete turné s Foals a jedete turné s The Big Pink. Není proto vůbec divný, když si vás všimnou časopisy jako NME nebo weby jako Pitchfork. Pak se podepíšete u labelu Matador a váš rodný Brighton zase bude o něco důležitější. Jediný, s čím budete mít nejspíš problém, je fakt, že o vás lidi mluví jako o kapele, který bude patřit rok 2010. A to i přesto, že desku budete chtít vydat v roce 2011.
Esben And The Witch míchají klaustrofóbní zvuky kytar s těmi rozostřenými a nad vším jako by se klenul varovný vokál Rachel Davies. Oni vůbec své songy vystavují jako ucelená melodramata, která jako by chtěla vycházet z pera dánského spisovatele Andrewa Langa. Právě ten napsal povídku "Esben... číst dále
Už jen to slovo witch v jejich názvu nejednoho svádí zařadit je do (v současné době asi nejpopulárnější) škatulky - witch house. Ale na rozdíl od vlajkových lodí labelu Disara, jako jsou Salem nebo oOoOO, znějí Esben And The Witch méně synteticky a více shoegazingově. A místo vypořádání se s konečností opírají svůj zvuk o obavy, které s nadcházející konečností přicházejí. Také nějakým způsobem umějí na rozdíl od černokněžníků z Disara koketovat se staromódním romantismem. To, když někdo šlape na ulici, aby měl na fet, a pak se stane slavným skrze kapelu, určitě romantické je, ale babičce bych o tom nevyprávěl.
EATW provází svátost už od jejich počátků - to je tak, když se o vás zmíní aktuální objev, jakým tenkrát byli The xx. Pak jedete turné s nima, jedete turné s Foals a jedete turné s The Big Pink. Není proto vůbec divný, když si vás všimnou časopisy jako NME nebo weby jako Pitchfork. Pak se podepíšete u labelu Matador a váš rodný Brighton zase bude o něco důležitější. Jediný, s čím budete mít nejspíš problém, je fakt, že o vás lidi mluví jako o kapele, který bude patřit rok 2010. A to i přesto, že desku budete chtít vydat v roce 2011.
Esben And The Witch míchají klaustrofóbní zvuky kytar s těmi rozostřenými a nad vším jako by se klenul varovný vokál Rachel Davies. Oni vůbec své songy vystavují jako ucelená melodramata, která jako by chtěla vycházet z pera dánského spisovatele Andrewa Langa. Právě ten napsal povídku "Esben And The Witch", od které si tahle brightonská trojka svůj název půjčila.
Trojskladbové "Marching Song EP" má poměrně vyvážený obsah, kterému ovšem kraluje titulní "Marching Song". Jak jinak, protože právě tenhle song vás umí správně vyhecovat a skutečně vám říct, že se blíží něco, z čeho nebudete mít radost. A zatímco druhá "Done Because We Are Too Menny" zní jako zoufalý popěvek z dánského lesa, závěrečná, devítiminutová, "Souvenirs" opět staví na podobném plánu jako úvodní "Marching Song" - neurotická procházka z nejistoty. Těžko říct, jestli téhle partě bude patřit rok 2011, a i když jim rok 2010 podle všeho zcela určitě patřit nebude, po tom, co dělají, by se většina z vás měla ptát u vašich oblíbených prodejců hudby.
Esben And The Witch - Marching Song
Komentáře