Hodní kluci se dostanou do nebe, Enter Shikari kam budou chtít. Hardcorová drzost, s jakou si dovolili vpadnout do stereotypu britské kytarové scény, ohromila u "Take To The Skies". Na "Common Dreads" to byla nečekaná divočina. Taneční orgie mezi samply a řídnoucími kytarami nedaly spát. Víc Prodigy, míň Enter Shikari. To už si ale pan T. postěžoval: "Kapela, která neví, co chce, a nedokáže se rozhodnout, jestli bude hrát metal nebo disco. Čili koncentrovaná póza, kdy se znouzec(t)nost vydává za úmysl." (v originále bez diakritiky, více v názorech zde). Křivka popularity anglické kapely byla už tehdy tak strmá, že leckoho z jejího sledování opravdu mohlo bolet za krkem. Nová deska "A Flash Flood Of Colour" je další mimořádnou provokací a jen tak mimochodem nejbarevnější sbírkou, kterou formace natočila, s jasným a naléhavým sdělením.
Enter Shikari jako Rise Against Velké Británie. Důvod? Roughton Reynolds. Ten roste ve znalého a odvážného textaře, jehož témata na "A Flash Flood Of Colour" mají šířku i hloubku. Texty jsou angažované, ale nikoli dovedené ad absurdum. Apel vyřvaný s dávkou mladické nasranosti podává zprávu o stavu světa. Míří na střet techniky se společností a má dostatečnou sílu na to, aby ho posluchači přijali za svůj. Následovali jej. Nebo o tom aspoň začali přemýšlet. Podobným způsobem dokáže působit právě Tim McIlrath. Tady ale užší souvislost s chicagským punkrockem končí.
Na první poslech
Guest vocalist - Louis Armstrong.... číst dále
Hodní kluci se dostanou do nebe, Enter Shikari kam budou chtít. Hardcorová drzost, s jakou si dovolili vpadnout do stereotypu britské kytarové scény, ohromila u "Take To The Skies". Na "Common Dreads" to byla nečekaná divočina. Taneční orgie mezi samply a řídnoucími kytarami nedaly spát. Víc Prodigy, míň Enter Shikari. To už si ale pan T. postěžoval: "Kapela, která neví, co chce, a nedokáže se rozhodnout, jestli bude hrát metal nebo disco. Čili koncentrovaná póza, kdy se znouzec(t)nost vydává za úmysl." (v originále bez diakritiky, více v názorech zde). Křivka popularity anglické kapely byla už tehdy tak strmá, že leckoho z jejího sledování opravdu mohlo bolet za krkem. Nová deska "A Flash Flood Of Colour" je další mimořádnou provokací a jen tak mimochodem nejbarevnější sbírkou, kterou formace natočila, s jasným a naléhavým sdělením.
Enter Shikari jako Rise Against Velké Británie. Důvod? Roughton Reynolds. Ten roste ve znalého a odvážného textaře, jehož témata na "A Flash Flood Of Colour" mají šířku i hloubku. Texty jsou angažované, ale nikoli dovedené ad absurdum. Apel vyřvaný s dávkou mladické nasranosti podává zprávu o stavu světa. Míří na střet techniky se společností a má dostatečnou sílu na to, aby ho posluchači přijali za svůj. Následovali jej. Nebo o tom aspoň začali přemýšlet. Podobným způsobem dokáže působit právě Tim McIlrath. Tady ale užší souvislost s chicagským punkrockem končí.
Na první poslech
Guest vocalist - Louis Armstrong. Sranda.
Enter Shikari mají velkou devízu ve variabilitě projevu. Mohou si zvolit, jestli chtějí tu danou píseň postavit spíš na kytarovém základu, či zvolí cestu samplů a elektroniky. Rou Reynolds zase, zda využije naplno nashromážděnou vnitřní agresivitu, nebo raději posadí vokál do čisté polohy, kde nahrávku od nahrávky nabírá na jistotě. Nakonec se ale stejně nezapomene obsadit do oblíbené role řečníka-vůdce.
Pro zvuk "A Flash Flood Of Colour" kapela vytvořila propracovanější aranže, než které jsou na "Common Dreads". Škála hluků, pazvuků, ale už žádné chaotické běsnění. Jen zaskřípění dveří. Novinka zní oproti minulé desce mnohem klidněji a má pro ES nezvyklé baladické pasáže ("Pack Of Thieves", "Constellations"). Hudební dospívání ale vytušíme i odjinud. Enter Shikari konečně docílili toho, po čem volám od první desky - vytáhli ze šuplíku "Nahráli jsme s Danem Wellerem" to opravdu zásadní a poprvé udělali z alba příkladně koherentní, navíc pestrou sbírku bez jediné zbytečné minuty. V základní edici tedy uslyšíte optimální počet jedenácti skladeb, zájemci mohou sáhnout po rozšířené verzi, kam kapela zařadila i dvojici singlů "Destabilise" a "Quelle Surprise".
Jak to vidí Šikary od Viktorky?
Lukáš Benda při svém putování napříč českou hudební scénou nazval kapelu Shogun Tokugawa Šikary od Viktorky. A tak mi nezbývalo než se zeptat kluků od fochu, jak se jim (ne)zdá třetí album slavnějších kolegů. Role mluvčího padla na zpěváka Jakuba Šmucra:
"A Flash Flood Of Colour" je vyspělá deska velký kapely, kterou ES bezesporu jsou a právem si tenhle přívlastek zaslouží. K hudební stránce se nijak extra věnovat nebudu. Dost toho bylo už napsáno a ještě se napíše. Někdo říká, že ho mrzí, že už tam nejsou téměř žádný kytary a že už kapela nezní téměř vůbec "córově". V tom já vidím naopak její plus a troufnu si hádat, že to byl i záměr. Z čeho mam ale vážně na desce radost, tak to jsou texty. Hudba vždy tak nějak reflektovala stav ve společnosti a snažila se lidi k něčemu rozhejbat. ES to moc dobře ví, a tak chtěli upozornit lidi na problémy současnýho světa. Napsali desku, jejímž poselstvím je: 'Vyndejme si hlavu z prdele a pojďme něco dělat, něco změnit. Tohle je náš svět, ne bank, velkých společností, politiků a my si ho nenecháme zničit'. Je mi jasný, že někomu nemusí být tyhle angažovaný texty zrovna po chuti, na druhou stranu ale každej vnímající člověk, co se zajímá o to, co se kolem něj děje, musí cítit ve vzduchu zvláštní napětí, předzvěst nějakých velkých změn. Jaké ty změny budou, už záleží jen na nás.
Enter Shikari pouze chtějí, aby byly co nejlepší pro nás pro všechny.
Text vznikl nezávisle na recenzi a naopak.
"A Flash Flood Of Colour" považuji za skvělé dílo s ještě větším potenciálem strhnout s sebou davy, než jaký měla obě předchozí alba. Enter Shikari nesklouzli k recyklování sebe samých, čehož jsem se obával. Sebevědomě přišli s novými postupy, a to včetně nápadu natáčet v exotickém Thajsku. Mám na jazyku něco ve smyslu, že jsou na vrcholu své hudební dráhy. Ale neřeknu to nahlas, protože věřím, že ta příležitost přijde příště. Každopádně nám ten rok pěkně začíná.
16.08.2012 - 19:14 | ScreamJay
Sto dřepů, Enter Shikari definitivně na dubstepu aneb pojďme se zkouřit v cirkusovým šapitó... Né, tak tohle už je moc ujetý úvodník, ale věc se má tak, že bych skutečně rád viděl jednu jedinou s elektronikou experimentující kapelu, která by se dneska dubstepu dokázala vyhnout :-) Na Enter Shikari přesto oceňuji fakt, že využití elektra v jejich případě (narozdíl od spousty vyčpělých trancecorovek) není tak doslova prvoplánovité a že ty skladby mají nějaký širší kompoziční smysl než jen "ťu ťu ťu a holky to bude bavit, sakra bavit". Tahle deska šťávu má, jen už bych příliš nevrtal v obsahu.