Život člověka obohacuje i oslabuje, nabízí mu radosti i strasti, dává sílu, zkušenosti i poznání. Chlapi z Engineer ze Syracuse jsou obyčejnými lidmi, kteří pracují, radují se z každodenních situací, platí účty jako jiní. A mimoto také skládají muziku. Již víc jak sedm let se schází po zkušebnách, sem tam odehrají nějaké to vystoupení, a když jejich skladatelská kreativita dá, pak vydají i desku.
S novinkou „Crooked Voices“ rozhodně nepospíchali, od poslední „The Dregs“ ji totiž dělí dlouhé čtyři roky. Za tu dobu hudebně zbrunátněli, zhrubli a skladby znějí drsně, jako byste si po tváři přejeli šmirglpapírem. Těžko si představit, co skupinu vedlo k napsání takto temných písní, jedno je však jisté: strávit jejich extrémní směs sludge, hardcoru, noisu i atmosférických rockových momentů je soustem sice notně peprným a pálivým, ale o to chutnějším. S poslechem desky budete myšlenkami stále bloumat zvláštními náladami, připomínajícími motivy z filmových thrillerů – tedy nečekané zvraty a neméně nečekaná dramatická finále. Žádné závratné tempo, jen těžkotonážní atmosférická hluková smršť.
Oproti dřívějšku jsou muzikanti přístupnější experimentům, což je ponejvíce cítit z jejich čistých rockových snah, kterými přeci jen ponechávají posluchači střídmý prostor pro vydechnutí. Výsadní postavení má však přese všechno v jejich hudbě agrese a intenzita. Stejně jako život, i jejich skladby umí rozdávat notně tvrdé... číst dále
Život člověka obohacuje i oslabuje, nabízí mu radosti i strasti, dává sílu, zkušenosti i poznání. Chlapi z Engineer ze Syracuse jsou obyčejnými lidmi, kteří pracují, radují se z každodenních situací, platí účty jako jiní. A mimoto také skládají muziku. Již víc jak sedm let se schází po zkušebnách, sem tam odehrají nějaké to vystoupení, a když jejich skladatelská kreativita dá, pak vydají i desku.
S novinkou „Crooked Voices“ rozhodně nepospíchali, od poslední „The Dregs“ ji totiž dělí dlouhé čtyři roky. Za tu dobu hudebně zbrunátněli, zhrubli a skladby znějí drsně, jako byste si po tváři přejeli šmirglpapírem. Těžko si představit, co skupinu vedlo k napsání takto temných písní, jedno je však jisté: strávit jejich extrémní směs sludge, hardcoru, noisu i atmosférických rockových momentů je soustem sice notně peprným a pálivým, ale o to chutnějším. S poslechem desky budete myšlenkami stále bloumat zvláštními náladami, připomínajícími motivy z filmových thrillerů – tedy nečekané zvraty a neméně nečekaná dramatická finále. Žádné závratné tempo, jen těžkotonážní atmosférická hluková smršť.
Oproti dřívějšku jsou muzikanti přístupnější experimentům, což je ponejvíce cítit z jejich čistých rockových snah, kterými přeci jen ponechávají posluchači střídmý prostor pro vydechnutí. Výsadní postavení má však přese všechno v jejich hudbě agrese a intenzita. Stejně jako život, i jejich skladby umí rozdávat notně tvrdé rány, ale obdobně jako v každodenním počínání i na této desce naleznete uvolněnější motivy, třebaže jich není na rozdávání.
Engineer produkují sice muziku vysoce údernou, ale zároveň jsou paradoxně skupinou mediálně nenápadnou. V roce 2006 jejich tehdejší album „Reproach“ zařadil americký magazín Decibel mezi padesátku nejlepších desek roku, ale zde zájem veřejnosti o ně překvapivě skomírá. Kapela totiž není koncertně natolik aktivní, jak by se očekávalo a alba dělí navíc poměrně dlouhé prodlevy. Pointa v jejich počínání je ale o to prozaičtější: Engineer žijí svým obyčejným civilním životem, ale jednou za čas, když vydají novou desku, stávají se lidmi neobyčejnými, kdy se jim poštěstí zažít oněch patnáct minut slávy. A takový čas právě nadešel.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře