Další album během osmi měsíců? Když se na předchůdci dělalo s přestávkami čtyři roky, jaká je vůbec šance, že se mu narychlo spíchnutý nástupce může přiblížit? Copak to vůbec může dopadnout dobře? Inu, může. Alespoň pokud jste recenzent amerického hiphopového magazínu.
Právě takoví totiž Eminemovo předchozí album "Revival" sestřelili nízkými hodnoceními, přičemž nejčastější argument byl, že tam měl mnoho mainstreamových hostů z hitparád, kteří jeho skladby dělali rádiově přijatelnější. Ano, mít na desce Beyoncé, Eda Sheerana, Aliciu Keys i P!nk mohlo ortodoxní rapové příznivce popudit, trochu v pozadí toho všeho ale zůstal fakt, že výkon samotného Eminema, ať už v rámci rapu jako takového, témat, jimiž se zabýval, nebo lyrických obratů a neotřelých nápadů byl, jak je jeho zvykem, vysoce nadprůměrný. A proto tak jako se minulá recenze na musicserveru lišila svým pozitivním vyzněním od těch amerických, vesměs kritických ohlasů, bude se i tato recenze lišit od spíš pozitivních ohlasů ze zahraničí.
Dává to smysl, protože "Revival" a "Kamikaze" jsou jako dvě strany téže mince a je vysoce nepravděpodobné, že by se někomu líbily obě stejně. Novinka je totiž v prvé řadě primárně o odpovědi kritikům předešlého díla a žádné popové refrény ani jednoznačné hity na ní nenajdete. Em se zde pouští do boje proti recenzentům, anonymním pisálkům pod jeho videi na YouTube a obecně lidem, kteří ho za jeho předešlou práci... číst dále
Další album během osmi měsíců? Když se na předchůdci dělalo s přestávkami čtyři roky, jaká je vůbec šance, že se mu narychlo spíchnutý nástupce může přiblížit? Copak to vůbec může dopadnout dobře? Inu, může. Alespoň pokud jste recenzent amerického hiphopového magazínu.
Právě takoví totiž Eminemovo předchozí album "Revival" sestřelili nízkými hodnoceními, přičemž nejčastější argument byl, že tam měl mnoho mainstreamových hostů z hitparád, kteří jeho skladby dělali rádiově přijatelnější. Ano, mít na desce Beyoncé, Eda Sheerana, Aliciu Keys i P!nk mohlo ortodoxní rapové příznivce popudit, trochu v pozadí toho všeho ale zůstal fakt, že výkon samotného Eminema, ať už v rámci rapu jako takového, témat, jimiž se zabýval, nebo lyrických obratů a neotřelých nápadů byl, jak je jeho zvykem, vysoce nadprůměrný. A proto tak jako se minulá recenze na musicserveru lišila svým pozitivním vyzněním od těch amerických, vesměs kritických ohlasů, bude se i tato recenze lišit od spíš pozitivních ohlasů ze zahraničí.
Dává to smysl, protože "Revival" a "Kamikaze" jsou jako dvě strany téže mince a je vysoce nepravděpodobné, že by se někomu líbily obě stejně. Novinka je totiž v prvé řadě primárně o odpovědi kritikům předešlého díla a žádné popové refrény ani jednoznačné hity na ní nenajdete. Em se zde pouští do boje proti recenzentům, anonymním pisálkům pod jeho videi na YouTube a obecně lidem, kteří ho za jeho předešlou práci neplácali po zádech tak, jak by potřeboval. A to je boj, který nelze vyhrát.
Představte si, že byste vlezli například do komentářů na Novinkách.cz a snažili jste se tam přesvědčit lidi o své pravdě. Asi se shodneme na tom, že by to byla ztráta času a vypadali byste jako blázni. A přesně tak bohužel působí i detroitský rodák, když se v prvních skladbách svého předem neohlášeného alba snaží kopat kolem sebe, protože mu děti na písku rozšlapaly jeho bábovičky. Dokolečka tvrdit, jak se všichni kolem pletou a jenom já jsem nejlepší ("Greatest"), je cesta, za kterou mu sice rapová obec padne k nohám, protože - přiznejme si - s podobným egocentrismem pracuje většina jeho konkurentů a i takové chvalozpěvy dokáže Eminem zpracovat nadprůměrně, bude to ale bavit vás?
"I know there's people that are pissed about the way I mispronounced a name, "DIE ANTWOORD!"
Fuck, I still can't say this shit, but how quickly they forget
Who the fuck I was now Ninja try to duck my slugs
To let ya girl get fucked by Muggs" ("Greatest")
Slim Shady je zpátky, raduje se hiphopový svět, když poslouchá útoky na Lil Yachtyho, homofobní poznámky a následné omluvy, vděčnou mediální přestřelku s Machine Gun Kellym nebo další pokračování beefu s Die Antwoord. Jenže pak do toho přijde skit s Paulem Rosenbergem a ten to říká jednoznačně: "Vážně si myslíš, že je dobrý nápad vydat album o tom, že se snažíš vypořádat se všemi, kterým se nelíbil 'Revival'? Co bude potom? Vydáš 'Kamikazi 2', která bude o tom, že se budeš snažit vyrovnat se všemi, kterým se nelíbilo album, na němž odpovídáš všem, jimž se nelíbila předešlá deska? Tohle není dobrá cesta. Zavolej mi zpátky."
V mezičase si tak kritik Donalda Trumpa odskočí do tracku "Normal", v němž opět kritizuje své jednorázové milenky, a následuje další skit, v němž volá zpátky Paulovi, že už našel toho zmetka, který mu kritizoval určitou část textu, aniž by si uvědomil, že to celé jen špatně pochopil, stojí před jeho domem a jde si to s ním vyříkat. Nechtěně tak potvrzuje, že mu v tomto chybí nadhled a bere si ty komentáře až příliš osobně. Nezbývá než souhlasit s Paulem.
"These rappers are like Hunger Games
One minute, they're mockin' Jay
Next minute, they get their style from Migos or they copy Drake
Maybe I just don't know when to turn around and walk away
But all the hate, I call it "Walk on Water" gate
I've had as much as I can tolerate
I'm sick and tired of waitin', I done lost my patience
I can take all of you motherfuckers on at once
You wanted Shady? You got him!" ("Fall")
"Kamikaze" ale přece jen nabízí i zajímavé momenty. Jak si můžete všimnout, těch útržků textů, které jsou tak dobré, že je stálo za to zde ocitovat, není mnoho, ale skladba "Stepping Stone" je jednoznačným vrcholem celé desky. Rapper se v ní vrací do minulosti a snaží se vypořádat se svými bývalými kamarády z dnes už zapomenutých D-12. Snaha o sebeobhajobu, ale i opravdová omluva za to, že je nevědomky využil jako schody ke slávě, má hloubku. A upřímnost, s jakou Em hledí na pošlapané přátelství, ční z "Kamikaze" jako maják na pobřeží.
Návrat k hlavnímu tématu v podobě singlu "Fall" boduje kromě textu i nekreditovaným hostováním Justina Vernona z Bon Iver, který skladbě dodává potřebnou temnotu. A když už jsme u těch singlů, tak i "Venom" ze stejnojmenného filmu svým nezvyklým rýmováním na písmeno "M" přiléhá svým textem k Eminemovi jako stejnojmenný symbiont z vesmíru k Eddiemu Brockovi.
"The only thing that we have in common is I am a dick and you suck" (o Machine Gun Kellym v "Not Alike")
Otázky pak už jen vyvolává dvojice "Nice Guy" a "Good Guy" s hostující Jessie Reyez, protože v obou případech to zní jako nepoužité, krátké odřezky z minulé desky, které chtěl z nějakého důvodu za každou cenu použít. Alespoň že schopnost kvalitně provedeného rapu v nich zůstala, což v podstatě platí pro celou desku, ale to vás asi nepřekvapí.
Nejprodávanější hiphopová deska letošního roku tak sice možná na chvíli umlčela kříčící menšinu, považovat ji ale za plnohodnotné desáté studiové album jaksi nejde. Koneckonců, kdyby nic jiného, je také podstatně kratší než všechny ostatní Eminemovy desky. Herní terminologií se k ní spíše hodí označení datadisk, který slupnete docela rychle, vracet se k němu ale spíše nebudete. Nezbývá než doufat, že další album vyjde nejdříve alespoň za dva roky a Marshall Mathers na něm kromě prvoplánových útoků bude zase mít i co říct.
Komentáře