Vznik "Nipomo" byl podle Dva nezvykle obohacen o sled obvyklých/neobvyklých (nehodící se škrtněte) událostí: "Její nahrávání bylo prokládané obří úrodou hub, jejich každodenním sběrem a zavařováním, a taky kácením, řezáním a sekáním dřeva na topení." Přesto se Jemu a Jí povedlo natočit desku organicky celistvou a rozvernou zároveň - přesně dle vzoru, který je u nich vlastně jaksi očekávaný. Regulérní třetí řadovka je v tomto pojetí ale nezvykle (až nakažlivě) rozjařená a plná převážně pozitivních zážitků z cest po americkém kontinentu. "Nipomo" je svým způsobem pulsující mikrosvět, ten sice má i svá pevná pravidla, je však s železnou pravidelností narušován neohraničenou, až fantaskní scenérií osobitých vjemů ústřední dvojice. Ta neváhá použít cokoliv neobyčejného, co na první pohled nemusí zcela fungovat, ale v jejich propočtech ano a vychází jim to.
Pokud soundtrack ke hře "Botanicula" byl spíše útržkovitý sled snů z rozkvetlé louky, je oproti tomu novinka více konzistentní s jasnou dějovou sounáležitostí a možná i přiznanou inspirací u Sun Ra a Arvo Pärt. Současně s tím prožíváte variaci na téma dětské knížky "Honzíkova cesta" (Bohumil Říha), tu Honza a Bára Kratochvílovi převedli do prožitých reálií a zápisků z onoho amerického putování. Během něj natočili i nemálo terénních nahrávek (včetně šumu oceánů (Atlantského i Tichého), rozličných kroků, zvuků při ping pongu atd.) a samotný nástrojový výčet... číst dále
Vznik "Nipomo" byl podle Dva nezvykle obohacen o sled obvyklých/neobvyklých (nehodící se škrtněte) událostí: "Její nahrávání bylo prokládané obří úrodou hub, jejich každodenním sběrem a zavařováním, a taky kácením, řezáním a sekáním dřeva na topení." Přesto se Jemu a Jí povedlo natočit desku organicky celistvou a rozvernou zároveň - přesně dle vzoru, který je u nich vlastně jaksi očekávaný. Regulérní třetí řadovka je v tomto pojetí ale nezvykle (až nakažlivě) rozjařená a plná převážně pozitivních zážitků z cest po americkém kontinentu. "Nipomo" je svým způsobem pulsující mikrosvět, ten sice má i svá pevná pravidla, je však s železnou pravidelností narušován neohraničenou, až fantaskní scenérií osobitých vjemů ústřední dvojice. Ta neváhá použít cokoliv neobyčejného, co na první pohled nemusí zcela fungovat, ale v jejich propočtech ano a vychází jim to.
Pokud soundtrack ke hře "Botanicula" byl spíše útržkovitý sled snů z rozkvetlé louky, je oproti tomu novinka více konzistentní s jasnou dějovou sounáležitostí a možná i přiznanou inspirací u Sun Ra a Arvo Pärt. Současně s tím prožíváte variaci na téma dětské knížky "Honzíkova cesta" (Bohumil Říha), tu Honza a Bára Kratochvílovi převedli do prožitých reálií a zápisků z onoho amerického putování. Během něj natočili i nemálo terénních nahrávek (včetně šumu oceánů (Atlantského i Tichého), rozličných kroků, zvuků při ping pongu atd.) a samotný nástrojový výčet se s každým albem úměrně rozrůstá. Žánrově neuchopitelné těleso se tak bez sebemenších problémů může uzpůsobit tématu dané skladby; včetně "Mulatu" odkazující na sociologickou problematiku.
"Mulatu" dále odkrývá karty neuchopitelného popu, který v běžném rádiu neuslyšíte, ani kdybyste se stavěli na hlavu. Je však vzorovým algoritmem, s jakým Dva pracují v striktních paralelách vlastní univerzálnosti. Nakumulované hry s akustickými nástroji, v nemalém měřítku shodně se současnou tvorbou a přístupy Floexe, toto univerzum dále rozvíjejí, až k jakési švýcarské multižánrové preciznosti á la Yello. Jen přidejte mnohé další příměsi, počítá se i world music a i tentokráte platí, že žádná hudební škatulka jim není dobrá, případně je pro ně příliš těsná. Stejná regule platí i o textech, které jsou zpívané ve zvláštní jazykové mutaci (možná i smyšlenou řečí, po vzoru "Závorek" Sigur Rós); jejich překlady naštěstí najdete v graficky krásném balení cédéčka s pohlednicemi zastrčenými do kapsiček digipacku.
Od titulní "Nipomo" se rozjíždí ona radost vymykající se kontrole, pestrost nálad se tu míchá jako ten nejzběsilejší koktejl z mexického baru na okraji pulsující metropole. Ranní chytání mořských vln v "Surfi" navozuje náladu pro lelkování a nicnedělání, z něhož vás vytáhne lehce hororová fraška "Vampira". "Durango" je westernová výprava, kterou sice Honzík v oné knížce na cestě vlakem za babičkou a dědečkem nemá šanci zažít, ale oni dva jsou natolik dospělácky nevybouření hračičkové, že chceme stopnout jakoukoliv pracovní aktivitu a vydat se s nimi na jejich fantazií vyskládané dobrodružství. Při "Vespering" si ještě stihnete vyslechnout poslední rady, jak nepropásnout nic zásadního, a spokojeně usnete tvrdým spánkem. "Nipomo" se na první pohled může zdát až groteskně pestrobarevné, ale v závěsu je zástup dalších rovin vnímání, odkazů a hádanek, které je třeba rozluštit - v tom tkví jejich největší síla a neobvyklá rovnováha.
Dva zde nepřímo prožívají svou "Honzíkovu cestu" a samotné "Nipomo" je jejím záznamem, čtivým deníkem. A k tomu velmi zábavným a asi i jejich nejpřímočařejším Neidentifikovatelným Muzikálním Objektem (N.M.O.) stran struktury jednotlivých melodií a textové stránky. Veselost tady útočí na každém slyšeném taktu, není to však žádné předvídatelné juchání za každou cenu (a pod nátlakem), vše je totiž patřičně zakódováno osobitou logikou této dvojice. "Nipomo" ale nikterak neklame, drží si pevně svou tvář a s každým poslechem je zima ta tam (co bylo i jejich vyřknutým cílem).
Křest "Nipomo" za asistence dua Monikino Kino je v plánu přesně na Apríla (1. dubna), kdy Dva se svým originálním miniorchestrem obsadí pražské MeetFactory na Smíchově.
Komentáře