Duffy - Endlessly

Pohled na booklet desky "Endlessly" evokuje zvláštní věc. Duffy se dvěma culíčky a s lehce našpulenými rtíky vytváří dojem pouťové holčičky, která brzy vyleze z obrázku, aby si u vás vyprosila lízátko. Jemné retro vzezření napoví, že se album neodklonilo od stylu debutu "Rockferry". Zpěvačka vykřikovala něco o experimentech nebo o přiblížení se k hudební image Mariah Carey či Christiny Aguilery. Ale kdeže! Blondýnka se i nadále motá kolem soulu a popu, jež v jejím podání stále vyznívají příjemně. Možná ani experimentovat nechce. Nakonec nejeden hnidopich tvrdí, že by se se svým mečivých hláskem v jiných stylech utopila.

Moment! Tohle už tu, mám dojem, zaznělo... Ano, pár podobností s první deskou na "Endlessly" najdete. Placka nese opět jen deset stop, tudíž se její trvání omezí na krátkou půlhodinku a i na novince převažují pomalejší skladby. Věčná škoda, protože tanečnější "My Boy", "Keeping My Baby" nebo singlovka "Well, Well, Well" dokazují, že svižnější rytmy rozhodně nejsou zpěvaččiným nepřítelem. Naproti tomu "Don't Forsake Me", byť by byla sebelíp zazpívaná, zní jako typická slaďárna. Ani další balady nepřinášejí nic převratného: takové pohodově plynoucí melodie. Po několikátém poslechu sice mohou vyznít jako prázdná vata surově napěchovaná do jednoho sáčku, ale své příznivce si jistě najdou.

Se vkusnými rýmovanými texty tentokrát vypomohl producent a uznávaný skladatel Alberte Hammond. Přestože je tento pán o čtyřicet let starší, sama rodačka z Walesu dodává, že je to ten nejenergičtější člověk, kterého kdy poznala. Dalším zpestřením desky je hostování hiphopové kapely The Roots. Nahrávka navíc voní dálkami, vždyť se nahrávalo v Londýně, Španělsku ale i v New Yorku.

Britský deník The Guardian tvrdí, že s druhou studiovkou Aimée Ann Duffy své předchozí úspěchy nezopakuje. Něco na tom bude. Poprvé se jednalo o boom, šok, nadšení z retrospektivy a návratu k retro stylu (který zřejmě nikdy nepřestane být adorován, viz Amy Winehouse). "Endlessly" sice není nekonečnou mučící sérií písní, ale zavádí posluchače na známá místa, kde se odehrává dva roky starý děj. Jenže euforie z tehdejší nahrávky se už dávno vytratila.