The Drums - Portamento

Eponymní debut brooklynských The Drums z června minulého roku patří k nejlepším deskám roku 2010. Reinkarnace šedesátkového surf-popu, nakažlivé letní vibrace a texty překypující variacemi na slovo ever vyšvihly kapelu až k nálepce jednoho z největších objevů toho léta. Slávu si ale The Drums užívali už jenom chvíli. O tři měsíce později od jejich zářného debutu je opustil kytarista Adam Kessler a v tu ránu šly stranou všechny fórky. Skupinu to těžce poznamenalo a zlé jazyky tvrdily, že je to konec téhle nadějné brooklynské party. The Drums na to ovšem šli přesně opačně: místo rozpadu se pustili do tvorby nového materiálu. A tak je tedy po roce a třech měsících na světě druhá placka, tentokrát s názvem "Portamento". Jaká je oproti svému veleúspěšnému debutu?

Charakteristika stejná, a zároveň jiná není zase tak scestná. Ohledně její kvality se zahraniční kritici se slovy chvály zrovna nepřetrhnou. Já ovšem říkám, že dvojka The Drums je to nejlepší, co mohla kapela ve své nezáviděníhodné situaci nahrát. "Portamento" je stejné v tom, že zvukově na něm k žádnému progresu nedochází (naštěstí?) a jeho songy by klidně mohly být i součástí tracklistu debutu. Zásadně se ale liší celkové ladění. Přesně tak. Na letní The Drums přišel podzim a s ním se do textů i nálady songů vkradla melancholie, první zklamání a rozčarování z reality.

Nečekejte už žádné surfování s Obamou. Jonathan Pierce, který na debutu zpíval něco o tom, že tohle je provždy a navždy, vám teď jen suše přiznává, že vás sice nikdy nebude nenávidět, ale milovat vás je prostě těžké ("Hard To Love"), a na to nikdy nekončící přátelství, které protkávalo většinu první desky, už pouze nostalgicky vzpomíná a vlastně ani neví, jak skončilo ("How It Ended".) Těžko říct, zda za trpkou pachutí celé desky stojí právě již zmiňovaný odchod jednoho z muzikantů, nebo takhle vypadá vývoj v umělecké tvorbě v případě The Drums. Jestliže na debutu jim bylo sladkých dvanáct, teď už jsou ve stadiu vystřízlivění devatenáctého roku.

Dáte-li jenom na první poslech, je více než pravděpodobné, že deska se vám líbit nebude. Songy na dvojce už pozbývají ten jasný hitový náboj a nejsou tak lehce čitelné. V textech se Pierce ještě více obnažil. V úvodní "Book Of Revelation" se například zpovídá z bezvěrectví, což je pro syna silně nábožensky založených rodičů, kteří svého času byli dokonce pastory, nejspíše skutečně ožehavé téma (ano, ten ďábelsky vzhlížející klučina s křížem nad hlavou na obalu CD je opravdu sám zpěvák). Na druhém albu je také o něco více synťáků, než tomu bylo u jedničky, což je znát například ve skladbách jako "Searching For Heaven" nebo "I Need A Doctor". Do nějakých větších experimentů však kapela vážně nešla.

Jedinou chybou "Portamenta" tak v podstatě je, že má natolik silného předchůdce, který vás prostě donutí srovnávat a dojít k výsledku, že to je slabé album. Pokud ovšem skončíte u tohoto názoru, unikne vám sice opravdu o něco slabší, ale rovněž pozoruhodný posluchačský zážitek. "Portamento" už není kolotočová jízda v nekonečném létě s mnoha prodlouženými. Je to procházka opuštěnými plážemi, na kterých se převalují odpadky od posledních turistů, procházka, na které vám už nikdo doprovod nedělá. I ta má ale své kouzlo.