Album Gira Gira, což si z japonštiny můžete přeložit jako „mrknout“ nebo taky „záblesk“, mají na svědomí Shigeru Ishihara aka Dj Scotch Egg a E-da. A mezi náma, je to solidní magořina. Co taky očekávat od chlápků, z nichž jeden spí doma se svejma bubnama (E-Da = Ex-Boredoms), zatímco ten druhej při živých vystoupeních hází po lidech vejce a rozbíjí starý nintenďácký gameboye.
Oba přinesli to svoje a smíchali to, jak se jim prostě v danou chvíli chtělo, takže výsledek je něco, co se v jednu chvíli tváří jako industriál, pak jako krautrock a když už toho máte dost, přifaří se zvukem né nepodobným začátkům Fuck Buttons a skončí u hodně tvrdého nintendocore.
Dobrým příkladem budiž otvírák 50-50, který má snad vše z výše jmenovaného. Startuje velmi pomalu, hlavní linka nastupuje až kolem druhé minuty a vše je zakončeno kolem sedmé minuty zběsilými bicími. Následná instrumentální Future Police se tváří o poznání uhlazeněji, synth a nintendo zvoučky s 80’s feelingem doplněné o bicí, které mají beat (hustě) pomalu. Future Police jistě připravuje půdu pro klíčový track Future Yakuza, desetiminutový epos, který to hned z kraje odpálí sludgeovými bicími. Drowned in Sound to v recenzi nazval moderním agresivním instrumentálním rockem, s čímž se dá souhlasit, leč daleko výstižněji působí jakýsi crossover mezi článkem, kterého se krautrock bojí dopátrat, a post-metalem.
Teď ještě k tomu, jak jsem psal ty odporný slova typu synth a... číst dále
Album Gira Gira, což si z japonštiny můžete přeložit jako „mrknout“ nebo taky „záblesk“, mají na svědomí Shigeru Ishihara aka Dj Scotch Egg a E-da. A mezi náma, je to solidní magořina. Co taky očekávat od chlápků, z nichž jeden spí doma se svejma bubnama (E-Da = Ex-Boredoms), zatímco ten druhej při živých vystoupeních hází po lidech vejce a rozbíjí starý nintenďácký gameboye.
Oba přinesli to svoje a smíchali to, jak se jim prostě v danou chvíli chtělo, takže výsledek je něco, co se v jednu chvíli tváří jako industriál, pak jako krautrock a když už toho máte dost, přifaří se zvukem né nepodobným začátkům Fuck Buttons a skončí u hodně tvrdého nintendocore.
Dobrým příkladem budiž otvírák 50-50, který má snad vše z výše jmenovaného. Startuje velmi pomalu, hlavní linka nastupuje až kolem druhé minuty a vše je zakončeno kolem sedmé minuty zběsilými bicími. Následná instrumentální Future Police se tváří o poznání uhlazeněji, synth a nintendo zvoučky s 80’s feelingem doplněné o bicí, které mají beat (hustě) pomalu. Future Police jistě připravuje půdu pro klíčový track Future Yakuza, desetiminutový epos, který to hned z kraje odpálí sludgeovými bicími. Drowned in Sound to v recenzi nazval moderním agresivním instrumentálním rockem, s čímž se dá souhlasit, leč daleko výstižněji působí jakýsi crossover mezi článkem, kterého se krautrock bojí dopátrat, a post-metalem.
Teď ještě k tomu, jak jsem psal ty odporný slova typu synth a nintendo. Já se jich bojím. Jakmile má nějaká kapela tohle v popisku, vypínám kompl a utíkám z domu. Co tady hraje prim, není znělka ze Super Maria, ale bicí, které mají funkci lepidla, které to všechno drží pohromadě a táhnou ke zdárnému konci. Vrcholem budiž agresivní 13 Magician, míchající úderné bicí v two-stepu s tradičními japonskými nástroji, jejichž názvy neznám a je mi to úplně jedno.
Tohle album se povedlo. Drum Eyes na svý prvotině zní hodně agresivně, hodně sebevědomě a hodně svěže, protože se jim do jedné desky podařilo namíchat spoustu vlivů, aniž by se jim to rozpadlo pod rukama. Takže až najede přechod z Future Yakuza do až filthstepového intermezza Gyanza, bude vám to připadat naprosto ok. Samosebou, není to na patnáct poslechů a horkotěžko budete přemýšlet, komu to doporučit, protože tohle vážně není věc, která by se dala přibalit k Překvapení!.
Komentáře