"Nic jako dřív" je pohledem na čtyři teenagery, kteří musejí dospět dříve, než byly jejich původní plány, zároveň se soustřeďuje na roztěkanost a nesoustředěnost současné generace. Hudbu složil Ondřej Holý vystupující pod pseudonymem dné. K danému tématu přistoupil zcela jinak než na svém debutu "These Semi Feelings, They Are Everywhere", který jsme před dvěma lety zařadili do naší rekapitulační top dvacítky a za který Ondřej získal i cenu Anděl v kategorii elektronické album. Na "Nothing Like Before" brouzdá poklidnými rovinami ambientu s důrazem na zvuk akustické kytary, s nímž pracoval i na svém épéčku "Talking With Crayons".
Zapomeňte tedy na roztěkanost a směs ruchů a samplů, které charakterizovaly "These Semi Feelings, They Are Everywhere", přestože už na té Holý dokazoval, že se umí na svět podívat i křehkou optikou nálad a niterních pocitů. Při natáčení se tedy více se soustředil právě na tuto polohu. Zapojil také zvuk elektrické kytary, který vkládal do ambientních ploch vytvářených na syntezátoru Prophet-6. Celek je tak nezvykle křehký, introvertní, zároveň ale pestrý.
Některé ze skladeb jsou spíše miniaturami, které mají okolo minuty, daří se jim však na (někdy až strohém) minimalistickém podkladu vystihnout daný okamžik do posledního detailu. Delší "Water" a "Gym" naopak dávají prostor pro repetici a strukturované vrstvení jednotlivých rovin. Přesto ani jedna z dvanácti kompozic nezní překombinovaně nebo náročně. Holý... číst dále
"Nic jako dřív" je pohledem na čtyři teenagery, kteří musejí dospět dříve, než byly jejich původní plány, zároveň se soustřeďuje na roztěkanost a nesoustředěnost současné generace. Hudbu složil Ondřej Holý vystupující pod pseudonymem dné. K danému tématu přistoupil zcela jinak než na svém debutu "These Semi Feelings, They Are Everywhere", který jsme před dvěma lety zařadili do naší rekapitulační top dvacítky a za který Ondřej získal i cenu Anděl v kategorii elektronické album. Na "Nothing Like Before" brouzdá poklidnými rovinami ambientu s důrazem na zvuk akustické kytary, s nímž pracoval i na svém épéčku "Talking With Crayons".
Zapomeňte tedy na roztěkanost a směs ruchů a samplů, které charakterizovaly "These Semi Feelings, They Are Everywhere", přestože už na té Holý dokazoval, že se umí na svět podívat i křehkou optikou nálad a niterních pocitů. Při natáčení se tedy více se soustředil právě na tuto polohu. Zapojil také zvuk elektrické kytary, který vkládal do ambientních ploch vytvářených na syntezátoru Prophet-6. Celek je tak nezvykle křehký, introvertní, zároveň ale pestrý.
Některé ze skladeb jsou spíše miniaturami, které mají okolo minuty, daří se jim však na (někdy až strohém) minimalistickém podkladu vystihnout daný okamžik do posledního detailu. Delší "Water" a "Gym" naopak dávají prostor pro repetici a strukturované vrstvení jednotlivých rovin. Přesto ani jedna z dvanácti kompozic nezní překombinovaně nebo náročně. Holý s náladami pracuje intuitivně (v případě "Beach" si hravě pohrává s několika akordy v navazujících melodiích), vše nakonec uzavírá jakýmsi souhrnem v podobě závěrečné dvojice "End Credits" (ta má asi nejblíže k odkazu "Talking With Crayons") a "Highlight". Výsledek zní kompaktně a není jej potřeba ani pouštět zbytečně nahlas.
"Nothing Like Before" je sice krátkým, ale velmi citlivě sestaveným hudebním doprovodem. dné se naplno ponořil do vnitřního rozpoložení ústřední čtveřice dokumentu a vymodeloval krátké citlivé kompozice. Ty v plné míře reflektují rozechvělý rozlet do dospělácké říše, v níž se hlavní protagonisté ocitli nečekaně, nepřipraveni, a musejí tak čelit vnitřním bojům. dné si tímto soundtrackem otevírá dveře do dalších komnat své tvorby.
Komentáře