Sestavu Clipping. tvoří tři různorodí muzikanti, o kterých bylo do vydání debutové Midcity slyšet relativně málo, teď ale každá jejich nová deska láká o to víc. Konkrétně jde o dva nenápadné zvukové inženýry a rappera, který s první nahrávkou přišel už někdy v patnácti a o necelých dvacet let později vyhrál Grammy za věhlasný muzikál Hamilton. Experimentální trojice míchá hip hop s industriální a hlukovou hudbou a kromě zvukově chvílemi takřka nesnesitelných částí (budíková Wake Up z druhé desky) jsou stejně důležitou částí jejich tvorby verše zprostředkovávající obrazy stinných stránek ulic a ghett i duší těch, co jimi prochází. Podobně jako Death Grips, také Clipping. někdy věci dotahují do extrémů tak, aby vyjevily svou absurditu. Daveed Diggs se coby rapper ke všemu často staví do role pozorovatele, dokonce v žádném svém textu nikdy nepoužívá první osobu – žádné „I“. Odtud název jejich dva roky staré druhé desky CLPPNG.
Wriggle je šestipísňové EP, kterému předcházela dvojice silně politicky orientovaných singlů napěchovaná samply a nedávná várka remixů a a capella verzí z dosavadních dvou alb. Sled instrumentálních i textových námětů na novince je opět hektický, nelítostný a mrazivý –náladovější a abstraktnější náčrty ovšem střídají údernější kusy, které tíhnou k hitovosti. A i přes velkou změnu struktury hranice rukopisu a seberecyklace nebezpečně kolísá.
Použít potřetí téměř stejné intro je... číst dále
Sestavu Clipping. tvoří tři různorodí muzikanti, o kterých bylo do vydání debutové Midcity slyšet relativně málo, teď ale každá jejich nová deska láká o to víc. Konkrétně jde o dva nenápadné zvukové inženýry a rappera, který s první nahrávkou přišel už někdy v patnácti a o necelých dvacet let později vyhrál Grammy za věhlasný muzikál Hamilton. Experimentální trojice míchá hip hop s industriální a hlukovou hudbou a kromě zvukově chvílemi takřka nesnesitelných částí (budíková Wake Up z druhé desky) jsou stejně důležitou částí jejich tvorby verše zprostředkovávající obrazy stinných stránek ulic a ghett i duší těch, co jimi prochází. Podobně jako Death Grips, také Clipping. někdy věci dotahují do extrémů tak, aby vyjevily svou absurditu. Daveed Diggs se coby rapper ke všemu často staví do role pozorovatele, dokonce v žádném svém textu nikdy nepoužívá první osobu – žádné „I“. Odtud název jejich dva roky staré druhé desky CLPPNG.
Wriggle je šestipísňové EP, kterému předcházela dvojice silně politicky orientovaných singlů napěchovaná samply a nedávná várka remixů a a capella verzí z dosavadních dvou alb. Sled instrumentálních i textových námětů na novince je opět hektický, nelítostný a mrazivý –náladovější a abstraktnější náčrty ovšem střídají údernější kusy, které tíhnou k hitovosti. A i přes velkou změnu struktury hranice rukopisu a seberecyklace nebezpečně kolísá.
Použít potřetí téměř stejné intro je kupodivu tím nejmenším problémem. Po zběsile vylíčených soukolích podsvětí následuje Shooter, která až příliš evokuje starší tvorbu, s potenciálem tématu si nezadá a beat složený z výstřelů působí lehce lacině. Back Up s výpomocí rapperů Antwona a Signora Benedicka líčí večírek, který by mohl stát i ty otrlejší přinejlepším sliznice a přinejhorším život. Není ale popis sebedekadentnější party něco, co nejen Clipping. ztvárnili už mnohokrát? Jiná pointa než vykreslení několika extrémních situací se totiž bohužel nedostavuje, místo ní se dostavuje pocit lehké samoúčelnosti.
Druhá polovina EP se ubírá jiným směrem, v horečném titulním tracku slova nejsou návrhem, ale ostrým příkazem k tanci. Kombinace bizarnosti a chytlavosti opět funguje. Dva zbývající tracky zabíhají k osobnějším tématům. Která extrémní sexuální praktika už není láska? Kde vůbec končí sex a začíná láska? Obracet explicitní macho výjevy do ženské perspektivy stejně jako třeba v Love Again od Run the Jewels je nebo není ten správný postup k dosažení genderové symbiózy? Otázky nakrátko vytěsňuje tentokrát hlavně emocemi nabitý závěr Our Time: čistý a vzletný R&B vokál obklopený třeskutě hlučným chaosem je silným vyústěním už tak chaotického EP i jedna z těch méně příjemných, protože trefných metafor pro současný svět. Širší panorama snad zanedlouho přinese třetí deska.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #64.
Komentáře