Cher - Dancing Queen

Divadelní představení "Mamma Mia!" v roce 1999 odstartovalo boom takzvaných jukebox muzikálů. Jedná se o show, které převezmou hudební kariéru významných popových interpretů (v tomto případě skupiny Abba) a do toho někdy trochu násilně napasují jednoduchý doprovodný děj. Výhod to má několik, diváci budou znát většinu zpívaných skladeb a vědí, že nekupují zajíce v pytli. Zároveň můžou očekávat oddychovou hudební zábavu a ne složité myšlenkové dílo bez melodie ve stylu Stephena Sondheima.

Například muzikál "We Will Rock You" kombinuje skladby skupiny Queen, show "Daddy Cool" zas Boney M a "Summer" (překvapivě) koketuje s hity Donny Summer. Nemusíme chodit ani za hranice naší země. Pražskou divadelní scénu zabírají víceméně podobná dílka se známými hity Karla Gotta (muzikál "Čas růží"), Michala Davida ("Děti ráje") nebo Václava Neckáře ("Mýdlový princ").

Zmiňovaný divadelní hit "Mamma Mia!" se v roce 2008 dočkal i své filmové verze s plejádou hereckých hvězd první kategorie v čele s Meryl Streep. A o dalších deset let později producenti připravili volné pokračování s přídomkem "Here We Go Again", kde Streep vystoupí už jen jako duch. Hlavní pozornost se v propagaci zaměřila na její oscarovou kolegyni Cher, která si tu (s trochou pozdviženého obočí) zahraje její matku. V samotném filmu nám královna vyhlazování vrásek zapěje jen jeden hit skupiny Abba - "Fernando". Zpěvačka byla touto spoluprací ale natolik nadšená, že se rozhodla k nahrání rovnou celé desky. A tím se konečně dostáváme k jádru této recenze.

Album "Dancing Queen" tedy neodkazuje na dobu, kdy Cher ovládala taneční parkety, ale na jeden z nejprovařenějších hitů slavné švédské čtveřice. A škoda, že album obsahuje dalších devět podobných provařenin. "Waterloo", "Chiquitita" nebo "SOS", to jsou všechno hity první kategorie, ale už jsme je v rádiích a na tanečních mejdanech slyšeli milionkrát. Neuškodilo by zabruslit i do těch méně známých, a netvořit tak jen další best of. Navíc se zpěvačka v nahrávacím studiu moc nenadřela. Produkce jsou vesměs stejné jako originály a přidáním u ní tak oblíbeného auotune se hodnota skladby nijak nezvyšuje. O to víc zamrzí vědomí, že při nahrávání spolupracovala i s původními členy skupiny. Tak proč poslouchat nové album Cher, když si můžu pustit nepřekonaný originál?

Song "Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight)" docela slušně zapadne do její diskotékové éry, ale v písničce "Mamma Mia" mnohem více energie předvedla ve filmu Meryl Streep. Za zmínku stojí ještě příjemná balada verze "One of Us", ale pokud nejste zarytý fanoušek, patrně si celé album poslechnete jednou a pak jej pošlete přímou linkou do stanice zapomnění.

O rozpoutání Abbamánie se dříve pokoušeli například britští Erasure, ale to pravé poblouznění se podařilo na počátku milénia až náctiletým následovníkům A*Teens. Cher se nám tu tak trochu veze na úspěchu obou filmů a hlavně i na očekávání konce roku 2018, kdy mají skuteční a jediní členové Abby představit dvě zbrusu nové skladby. A to bude v budoucnosti v popových análech evidentně mnohem větší haló než zmínka o tom, že ve stejném roce Cher vydala nezajímavou poctu jejich čtyřicet let starým hitům.