Album "Blunt Force Trauma" sourozeneckého klanu Cavalera Conspiracy bylo natočeno ještě před poslední deskou Soulfly "Omen", a i když je na tom ve výsledku o trošičku líp, nezapře svůj vznik zhruba ve stejném období. V období, kdy už kdysi nedotknutelný metalový rastaman Max Cavalera upadl do obrovsky hluboké tvůrčí krize, kde odstup a zdravý nadhled na vlastní tvorbu a působení na scéně zmizely kdesi v nenávratnu. A to vše nahradil trend pásové výroby nejlépe minimálně jedné desky s Cavalerovým jménem ročně, dokud mu to stále početné zástupy jeho oveček budou žrát i s navijákem.
Slovo výroba jsem nepoužil náhodou. Stejně jako zmíněný "Omen" totiž i "Blunt Force Trauma" spíš než přirozeným způsobem vzniknuvší desku připomíná marketingový produkt se všemi jeho negativy. Jistě, na povrchu tu máme nablýskanou slupku v podobě u Cavalerových desek tradičně velmi kvalitního zvukového zpracování a slavná jména metalové historie lákající na svůj domněle stále působící trademark. Ve výrobním procesu se ale řídí heslem co největší zisky při co nejmenších nákladech a tvůrčí a umělecké náklady zde byly, jak je už několik let Maxovým dobrým zvykem, opravdu velmi skromné. Desetkrát vylouhovaný čaj z Maxova typického skladatelského rukopisu. Kdysi talentovaný, dnes už jen na půl plynu hrající a na nějaký progres zcela rezignující Marc Rizzo. Igor Cavalera, který snad své party stihl vymyslet a rovnou i nahrát o půlhodinové pauze na oběd, no škoda... číst dále
Album "Blunt Force Trauma" sourozeneckého klanu Cavalera Conspiracy bylo natočeno ještě před poslední deskou Soulfly "Omen", a i když je na tom ve výsledku o trošičku líp, nezapře svůj vznik zhruba ve stejném období. V období, kdy už kdysi nedotknutelný metalový rastaman Max Cavalera upadl do obrovsky hluboké tvůrčí krize, kde odstup a zdravý nadhled na vlastní tvorbu a působení na scéně zmizely kdesi v nenávratnu. A to vše nahradil trend pásové výroby nejlépe minimálně jedné desky s Cavalerovým jménem ročně, dokud mu to stále početné zástupy jeho oveček budou žrát i s navijákem.
Slovo výroba jsem nepoužil náhodou. Stejně jako zmíněný "Omen" totiž i "Blunt Force Trauma" spíš než přirozeným způsobem vzniknuvší desku připomíná marketingový produkt se všemi jeho negativy. Jistě, na povrchu tu máme nablýskanou slupku v podobě u Cavalerových desek tradičně velmi kvalitního zvukového zpracování a slavná jména metalové historie lákající na svůj domněle stále působící trademark. Ve výrobním procesu se ale řídí heslem co největší zisky při co nejmenších nákladech a tvůrčí a umělecké náklady zde byly, jak je už několik let Maxovým dobrým zvykem, opravdu velmi skromné. Desetkrát vylouhovaný čaj z Maxova typického skladatelského rukopisu. Kdysi talentovaný, dnes už jen na půl plynu hrající a na nějaký progres zcela rezignující Marc Rizzo. Igor Cavalera, který snad své party stihl vymyslet a rovnou i nahrát o půlhodinové pauze na oběd, no škoda slov. Basák Johny Chow si odehrál to svoje a tím to pro něj i pro nás hasne.
Maximální prodeje a úspěch při minimálním vynaložení energie. Ideální podnikatelský produkt. Opravdu zde není jediná skladba, která by nějak vybočovala z na dřeň ohlodaného thrashcore, který vám zahraje každá hardcore kapela z garáže. Z šedivé průměrnosti to nevytrhne ani hostující Roger Miret z Agnostic Front ve skladbě "Lynch Mob" nebo aspoň nějaké pokusy o epičtěji vystavěnou skladbu v "Genghis Khan". O obalu, který se od debutu liší pouze jinými použitými barvami, se také nemá cenu zmiňovat. Aspoň že deska má vzhledem k přímočarosti a kvalitě předkládaného materiálu rozumnou stopáž.
Na závěr se musím vyjádřit k Maxovým zaslepeným stoupencům a zároveň si tak trochu vytvořit alibi pro případné nenávistné komentáře, osočující mne z neznalosti toho, kdo bratři Cavalerové jsou, co dokázali a jak jsem si mohl dovolit jejich desku takto zkritizovat. Maxe Cavaleru jsem viděl živě třikrát se Soulfly a dvakrát s Cavalera Conspiracy, takže opravdu vím, kdo Max Cavalera je. Navíc jsem dlouhá léta patřil k jeho věrným fanouškům. Zároveň ale nejsem hluchý, hloupý a kromě toho, že beru v potaz to, že máme rok 2011 a že se metalová hudba vyvíjí někam jinam, zároveň (byť zklamaně) konstatuji, že z téhle krávy už mlíko nebude.
Max už světu nemá co dát - je jasné, že nikdo nechce, aby tvořil nový směr, ale on už nám nepředloží ani dobré skladby ve svém žánru. To, co poslední roky předvádí, je zoufalost nejtěžšího kalibru. Na "Inflikted" ještě byly nějaké ty dobré songy, ale tím to končí. Vždyť i stejnojmenná věc nebo "Sanctaury" jako první singl byly aspoň svižné pecky s nějakým tím nápadem. Pokud jste ale zaslepení fanoušci, kteří kupují vše se značkou Cavalera a přijde vám aktuálně předkládaná hrůza stejně dobrá jako pecky z "Prophecy" nebo dokonce "Roots", nemáme se bohužel o čem bavit.
Komentáře