Buty - Duperele
Tracklist
- 1. Carefour
- 2. Dupať
- 3. Ping Pong
- 4. Píseň práce
- 5. Křovák
- 6. Nad papírem
- 7. Sestra
- 8. Maseuko
- 9. Včil
- 10. ÁÚ
- 11. Náhradní díly
- 12. Paul McCartney
- 13. Kuřátko od maminky
- 14. Carefour II
- 15. Nad papírem II
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Vztah ke kapele: Několikero báječných koncertů, jedno posezení s Radkem v karvinské hospodě Ovečka (na které si on nevzpomene, ale pro mne to byl silný zážitek) a nejoblíbenější deska "Normale" (jestlipak se dneska v Přívoze něco stalo?). Minulé album "Votom" se mi moc nelíbilo, ale na "Duperele" jsem se těšil. Zkrátka, mám Buty rád.
Trvalo to šest let, než se kvintet v potu tváře dokopal k nové studiové nahrávce. Nemá cenu zkoumat důvody, proč to trvalo tak dlouho - deska je tady a moc veselá zrovna není. Vlastně skoro vůbec. Buty si na "Duperelích" opět nemáte šanci s ničím splést, jen se místo plácání do stehen a lámání v pase spíše tak hořce pousmějete. Jak říká Belmondo v jednom bijáku, "doba je zlá, Kamile". A abych Žána Póla doplnil, doba je nejen zlá, ale taky pěkně absurdní.
Pastrňák & Co. způsobem sobě vlastním servírují onu absurditu, trpký humor, slovní hříčky a geniální myšlenkové zkratky (a zkraty a zvratky) v perfektní muzikantské formě. A jak už to u nich bývá, pakárny střídá píseň, u které vás zamrazí na zátylku. Některé věci skoro nemáte šanci pochopit a některé budete chápat až nepříjemně moc. U Butů jsem to tak měl vždycky: k některým písničkám se nevracím, protože mi je stačí slyšet jednou (tady to je "Křovák"), jiné mi přijdou absolutně dokonalé (půlminutový skvost "Dupať" a nesmírně silná "Včil", již považuji za nejlepší skladbu alba).
Pakostra
Pokud mě paměť nešálí, znalci měli možnost... číst dále
řadové album
2012
70 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
16.04.2015 - 12:12 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Buty jsou moje nejoblíbenější tuzemská kapela, proto jsem měl z vydání Duperelí ohromnou radost. Za těch šest let od posledního alba se toho asi v historii skupiny událo hodně, včetně zřejmě nepřijemného rozchodu s dlouholetým vydavatelem. Rozvod zdá se proběhl ve zlém, protože sehnat mimo antikvariáty cokoli krom aktuální desky od Supraphonu je nemožné.
Buty měli kdysi všechno: slávu, rádiové hity, podporu silného labelu. Jenže pak si začali nahrávat "po svém" (Normale, Votom), prodeje šly dolů a dál si to můžeme domyslet... Aspoň tak si to představuju.
Ovšem tyto peripetie posluchače nemusejí zajímat, jde o novou desku a ta dopadla (v kontextu dřívější tvorby souboru) mírně řečeno rozporuplně.
Přestože ji od předešlé desky dělí dlouhá přestávka, nemůžu se zbavit dojmu, že jsou Duperele ušity horkou a nejistou jehlou. Závěrečná kulišárna se znovu a jinak nahranými dvěma písněmi (na MP3 verzi ze Supraphonline jsou dokonce tři) na mě působí jako výsledek určité autorské bezradnosti.
Co se písní samotných týká, na úlety typu Paul McCartney, Dupať, Křovák nebo Kuřátko od maminky je poučený fanoušek But zvyklý, takže ho nemusí rušit a přenese se přes ně. No a pak tu konečně máme klasické Buty ve výborné formě (kdo viděl v poslední době naživo musí potvrdit). V písničkách z pomyslného serioznějšího soudku jim to jde opět báječně. Zase slyšíme jejich neopakovatelnou a nenapodobitelnou žánrovou všehochuť zahranou s lehkostí, jistýma rukama starých mazáků: srandovní blues Maseuko, Ping Pong s mimořádně nápaditým rytmem, zadumané Nad papírem nebo Včil, optimistické Náhradní díly, melodicky klenutá Sestra či rádiovka Píseň práce (s veselým klipem).
Skoro by se chtělo použít klišé o EPku místo dlouhohrající desky...
Každopádně je dobře, že jsou Buty zpátky a doufám, že novinky se dočkáme dřív než v roce 2018.