Vousatá historka vypráví, jak si těsně před dokončení alba Born in the U.S.A. jeho koproducent a Springsteenův blízký přítel Jon Landau posteskl, že na něm chybí jasný hit. Tím, že pak zpěvák prakticky přes noc vysekl píseň Dancing in the Dark, tento požadavek sice beze zbytku splnil, ale při poslechu zbývajících jedenácti skladeb se vtírá otázka: Tady že chyběl hit? Vždyť jsou tu poskládané jeden za druhým a skutečnost, že pro singlové účely nakonec firma vybrala hned sedm songů, je také výmluvná. Období první poloviny 80. let patří ke Springsteenovým nejplodnějším a album Born in the U.S.A. představuje exkluzivní tresť jeho tehdejší skladatelské hyperaktivity, navíc zaštítěnou po čtyřech letech natěšeným E Street Bandem v nejlepší formě.
Jako obvykle trvalo Springsteenovi dlouho, než na desku vybral ten správný tucet písní. Mnohé vznikly ve stejné době jako obsah předchozí Nebrasky, včetně titulní skladby o deziluzi vietnamského veterána, marně hledajícího své místo ve společnosti po návratu z války, jejíž patriotismus si tak mylně vyložil Ronald Reagan, když ji zneužil při své předvolební kampani. Bombastický úvod, který prostřednictvím hromových úderů Weinbergových bicích a Bittanova klávesového riffu tato skladba albu obstarala, nemohl být kontrastnější k intimnímu, minimalistickému pojetí sólové Nebrasky. I na zbytku desky, snad s výjimkou instrumentálně štíhlejších I'm on Fire a My Hometown, se E Street Band valí jako... číst dále
Vousatá historka vypráví, jak si těsně před dokončení alba Born in the U.S.A. jeho koproducent a Springsteenův blízký přítel Jon Landau posteskl, že na něm chybí jasný hit. Tím, že pak zpěvák prakticky přes noc vysekl píseň Dancing in the Dark, tento požadavek sice beze zbytku splnil, ale při poslechu zbývajících jedenácti skladeb se vtírá otázka: Tady že chyběl hit? Vždyť jsou tu poskládané jeden za druhým a skutečnost, že pro singlové účely nakonec firma vybrala hned sedm songů, je také výmluvná. Období první poloviny 80. let patří ke Springsteenovým nejplodnějším a album Born in the U.S.A. představuje exkluzivní tresť jeho tehdejší skladatelské hyperaktivity, navíc zaštítěnou po čtyřech letech natěšeným E Street Bandem v nejlepší formě.
Jako obvykle trvalo Springsteenovi dlouho, než na desku vybral ten správný tucet písní. Mnohé vznikly ve stejné době jako obsah předchozí Nebrasky, včetně titulní skladby o deziluzi vietnamského veterána, marně hledajícího své místo ve společnosti po návratu z války, jejíž patriotismus si tak mylně vyložil Ronald Reagan, když ji zneužil při své předvolební kampani. Bombastický úvod, který prostřednictvím hromových úderů Weinbergových bicích a Bittanova klávesového riffu tato skladba albu obstarala, nemohl být kontrastnější k intimnímu, minimalistickému pojetí sólové Nebrasky. I na zbytku desky, snad s výjimkou instrumentálně štíhlejších I'm on Fire a My Hometown, se E Street Band valí jako odbržděný vagón s cementem, zvuk je hutný, šťavnatý a energický, navíc vydatně ale funkčně podestlaný syntezátory. Zkrátka brilantní ukázka toho, jak má vypadat rock'n'roll v roce 1984, aby byl zároveň aktuální i nadčasový.
Přesto není protikladnost obou kolekcí zdaleka stoprocentní, právě z důvodu stejného tvůrčího a psychického rozpoložení, v němž Springsteen většinu z písní napsal. Když si u takových jako Born in the U.S.A.. Downbound Train, Bobby Jean nebo Glory Days odmyslíme ten testosteronový hukot E Street Bandu, zůstanou texty podobně hořké jako ty z Nebrasky, pouze zaměřené více na osobní karamboly a stesky než na sociálně zabarvené příběhy. Na Springsteena v nich začíná doléhat uplývající čas i způsob, jakým s ním doteď lehkomyslně nakládal. Není těžké najít třeba právě ve zmiňované Dancing in the Dark autobiografický povzdech pětatřicátníka, který doposud všechno podřizoval snaze uspět a teď musí zápasit s pocity vyhoření a s poznáním, že jeho soukromý život je zoufale neuspořádaný a bezcílný.
Vzpomínky na dětství a jankovité mládí získávají hořkou příchuť (Darlington County), lásky a přátelé mizí v nenávratnu (Bobby Jean) stejně jako místa, jak je člověk znával (My Hometown). Dokonce i samotné vzpomínání na staré dobré časy už nikoho nezajímá (Glory Days), takže touha po nějakém pevném bodě, trvalém vztahu, který by udělal tlustou čáru za minulostí a ukázal směr, je stále silnější (Cover Me) a s ní roste i odhodlání vytrvat (No Surrender). Springsteenova citlivost ke společenským a politickým problémům ale nezmizela a dá se říct, že ji teď dokáže ještě lépe propojit s osobní reflexí tak, aby posluchač zůstal na vážkách, nakolik je ten který příběh zrcadlem autorovy přímé zkušenosti a nakolik výsledkem fabulace. Ze Springsteena se zkrátka stává čím dál lepší vypravěč. A to je obzvlášť cenné v momentě, kdy jeho sláva dosahuje na strop a musí se tudíž o to víc snažit, aby jeho minipříběhy „obyčejných Američanů“ zůstaly i v podání nedosažitelné superstar věrohodné.
Springsteenův vyzrávající songwriting se už dávno nejlépe uplatňuje v sevřenějších útvarech. Skladby na Born in the U.S.A. jsou formálně jednoduché a úderné, přitom neobyčejně chytře vymyšlené, skvostně zaranžované a odehrané i odzpívané s ohromnou vášní a energií. Ať už se E Street Band pořádně rozparádí jako v rozpustilém rockabilly Working on the Highway, I'm Goin' Down s jedním z brilantně přiléhavých saxofonových sól Clarence Clemonse nebo v ironicky rozjásané Glory Days, ať už se se stejně plným zvukem ponoří do melancholických nálad v Downbound Train a nebo se intimně ztiší ve smyslně zamilované I'm on Fire či v písni My Hometown, u nás dobře známé i v kongeniálním provedení Pavla Bobka, pokaždé dává písni přesně to, co potřebuje. To samé platí o Springsteenovi samotném a ačkoli zde samozřejmě upřednostňuje expresivnější, někdy až silácké polohy, jeho sdělení se nikdy nenechá převálcovat dunící kapelou.
Tucet písní a tucet dokonalých rockových evergreenů. Born in the U.S.A. je jednou z těch desek, na níž ani po letech není třeba měnit ani notu, nic přidávat, nic ubírat. Z Bruce Springsteena se díky ní stala rocková instituce, žijící klasik se vší tíhou zodpovědnosti a pochybností, zda ještě někdy dokáže překonat nepřekonatelné. Následující léta jeho kariéry měla být právě ve znamení tvůrčího i osobního zápasu s důsledky tohoto zavazujícího statusu.
18.11.2022 - 22:55 | Meca76
Born in the USA je Springsteenovým siedmym albumom, a na rozdiel od väčšiny jeho predchádzajúcej tvorby je nehanebne rádiový, a preplnený pop/rockovými hymnami do tej miery, že 7 z piesní bolo v top 10 singlov v USA čo z neho napokon urobilo najpredávanejším albumom s vyše 30-imi miliónmi predaných kusov celosvetovo.
Napriek tomu však väčšina ľudí tlieska tomuto albumu za to, čím je táto nahrávka tak slávna, pretože ide o dokonalú zbierku Springsteena, ktorý opäť spieva o problémoch, s ktorými sa každý môže stotožniť - 94%.
31.03.2020 - 13:57 | poutnik
Album, kde první a poslední song jsou zřejmě největší springsteenovy pecky, a to mezi nimi není o nic slabší.
19.05.2019 - 10:09 | Marek Kolařík
Dnes již kultovní deska "The Bosse". Doma na vinylu ještě od táty, který jí sehnal myslím v Budapešti na burze v roce 88´, to už Bruce sice jel turné Tunnel of Love a poté opustil svůj E-Street Band, aby si zkusil hrát s jinými muzikanty, až nakonec dospěl k závěru, že bez bardů z E-Street Band to zkrátka nejde.
Ale zpět k Born In The USA. Deska je od začátku do konce napěchovaná poctivou písničkářskou zručností oblečenou do krásně padnoucího rockového obleku. Nechybí hymnické stadionovky - titulní skladba je toho důkazem anebo Dancing In The Dark, Glory Days, Cover Me či No Surrender, anebo si odskočte do tichých poloh, kdy postačí jen jednoduchý rytmus bicích, tlumená kytara, klávesy a máme z toho I´m On Fire.
Tahle deska byla zkrátka prvním seznámením s tvorbou Bosse. Pro fanoušky doporučuji zakoupit i jeho vlastně psanou autobiografii Born To Run, kde kromě jeho životní cesty ulicemi New Yersey až k vyprodaným stadionům po celém světě, je krásná kapitola právě o tvoření této desky.
Nezbývá tedy než jen zařvát: ..."One, two, one, two, three, four....!