Zkušenost praví, že pokud tvrdí drsní rockeři či metalisté začnou hrát mainstreamověji, upadnou v nemilost, stávající fanoušky odradí a nové nacházejí obtížně. Prostě to bývá průšvih. Bring Me The Horizon jsou výjimkou potvrzující pravidlo. Jejich nová deska "That's The Spirit" je sice posluchačsky daleko přívětivější, melodičtější, rockovější, ale zároveň skladatelsky neodolatelná, promyšlená a proč to okecávat - jednoduše skvělá.
Už na minulé nahrávce "Sempiternal" se BMTH ukázali jako kapela, která nehodlá stát na místě. Příklon k melodiím a elektronice na úkor drtivého growlingu a brutálních kytar mnozí fanoušci nesli těžce, ale i když první dvě téměř ryze death-corové desky byly neméně zajímavé, nová tvář formace je natolik působivá, že nelze mluvit o chybném kroku. Ba naopak. Britům se od "Sempiternal" dostává ještě větší pozornosti a kritici nešetří superlativy. Novinka "That's The Spirit" bude v tomto ohledu brnkat na nervy původnímu fanouškovskému osazenstvu ještě silněji, neboť stopy po coru už se prakticky vytratily a nahradily je pop-rockové melodie a zvuk typický pro alternativně-metalové formace.
Novinka nabízí jedenáct skladeb a stejný počet hitů. Každá píseň má silnou melodii, nápad a zaujme prakticky na první poslech. Kytarové party jsou na hony vzdálené původní tvorbě skupiny a Oliver Sykes si své hlasivky konečně začal šetřit. Místo řvaní zpívá a jde mu to moc dobře. Pokud bychom skutečně... číst dále
Zkušenost praví, že pokud tvrdí drsní rockeři či metalisté začnou hrát mainstreamověji, upadnou v nemilost, stávající fanoušky odradí a nové nacházejí obtížně. Prostě to bývá průšvih. Bring Me The Horizon jsou výjimkou potvrzující pravidlo. Jejich nová deska "That's The Spirit" je sice posluchačsky daleko přívětivější, melodičtější, rockovější, ale zároveň skladatelsky neodolatelná, promyšlená a proč to okecávat - jednoduše skvělá.
Už na minulé nahrávce "Sempiternal" se BMTH ukázali jako kapela, která nehodlá stát na místě. Příklon k melodiím a elektronice na úkor drtivého growlingu a brutálních kytar mnozí fanoušci nesli těžce, ale i když první dvě téměř ryze death-corové desky byly neméně zajímavé, nová tvář formace je natolik působivá, že nelze mluvit o chybném kroku. Ba naopak. Britům se od "Sempiternal" dostává ještě větší pozornosti a kritici nešetří superlativy. Novinka "That's The Spirit" bude v tomto ohledu brnkat na nervy původnímu fanouškovskému osazenstvu ještě silněji, neboť stopy po coru už se prakticky vytratily a nahradily je pop-rockové melodie a zvuk typický pro alternativně-metalové formace.
Novinka nabízí jedenáct skladeb a stejný počet hitů. Každá píseň má silnou melodii, nápad a zaujme prakticky na první poslech. Kytarové party jsou na hony vzdálené původní tvorbě skupiny a Oliver Sykes si své hlasivky konečně začal šetřit. Místo řvaní zpívá a jde mu to moc dobře. Pokud bychom skutečně museli vypíchnout nejlepší pecky, pak nelze zapomenout na arénový "Happy Song", který bude teprve naživo skutečně explozivním zážitkem. Jasně mířený hit, jednoduchý refrén a úderné kytary jsou koktejl, který si zamilujete. Stranou nestojí ani působivý "Throne" či skladby "Avalanche" a "Run". Ale jednotlivé skladby jsou natolik vyrovnané, že si posluchač prostě najde své nejlepší momenty sám.
Že je album "That's The Spirit" provokativní a sto posluchačů na něj bude mít sto názorů, je jasnější, než že ráno vyjde slunce. Je to deska, o které se bude mluvit (a mluví), která schytá nejednu urážku a kritiku, ale také si velmi snadno najde zástupy nadšených obdivovatelů. Z mladíků s emo-patkou, které bylo těžké brát vážně, se od roku 2003 stala velká rocková skupina, která má odvahu, je skladatelsky zručná, technicky precizní a umí do jisté míry šokovat a rozproudit usedlé vlny rock'n'rollu. Takových kapel, o kterých lze toto v současné době říct, mnoho není. "That's The Spirit" je nepochybně jedna z nejlepších nahrávek letošního roku.
60.53%
Komentáře