Některé životní cykly není třeba předbíhat nebo přeskakovat. Někdy vše musí pěkně dozrát, aby ucelený projekt měl hlavu a patu. Stejně tak k tomuto, zdá se, přistupují i Bratři Orffové. Jejich imaginární (možná i reálný) hrdina Serža Vantóš musel posbírat životní zkušenosti, přesto v něm zůstala zakotvena dětská duše snílka a neoblomného hledače idylických konců. Jeho příběhy tentokráte nejsou žádnou fantazírováním o budoucnosti, jak tomu bylo na "Bingriwingri". Naopak se lopotí současností, prozřením reality a nejednou se otočí ve svém vyprávění do minulosti, aby jeho postřehy měly kontinuální pointu. Serža se tak stává opět průvodcem, který dodává druhému albu formace lidskou tvář, s kterou nejednou budete souznít a naleznete i pochopení, ztotožnění.
Oproti "Bingriwingri" vyznívá "Šero" vyzráleji i hudebně. Motivy jsou instrumentačně bohatší a rozmanitější, ale přesto vše do sebe zapadá jako pestrá skládačka, která však nijak nenarušuje dějový sled myšlenek, postřehů a poznání hlavního aktéra. Práce s celým kompletem pojalo trio citlivě a každá rušivá elementární částečka byla včas odhalena; drobnohled Matouše Godíka zde zafungoval do posledního detailu. Přibylo i elektroniky, ta místy mnohem více vystupuje do popředí, než jsme mohli slyšet na zmíněném debutu. Orffové i tak zůstávají věrni svému folktronickému sevření, kdy niterně předkládají křehké, melancholií protkané melodie. Na euforický happy end,... číst dále
Některé životní cykly není třeba předbíhat nebo přeskakovat. Někdy vše musí pěkně dozrát, aby ucelený projekt měl hlavu a patu. Stejně tak k tomuto, zdá se, přistupují i Bratři Orffové. Jejich imaginární (možná i reálný) hrdina Serža Vantóš musel posbírat životní zkušenosti, přesto v něm zůstala zakotvena dětská duše snílka a neoblomného hledače idylických konců. Jeho příběhy tentokráte nejsou žádnou fantazírováním o budoucnosti, jak tomu bylo na "Bingriwingri". Naopak se lopotí současností, prozřením reality a nejednou se otočí ve svém vyprávění do minulosti, aby jeho postřehy měly kontinuální pointu. Serža se tak stává opět průvodcem, který dodává druhému albu formace lidskou tvář, s kterou nejednou budete souznít a naleznete i pochopení, ztotožnění.
Oproti "Bingriwingri" vyznívá "Šero" vyzráleji i hudebně. Motivy jsou instrumentačně bohatší a rozmanitější, ale přesto vše do sebe zapadá jako pestrá skládačka, která však nijak nenarušuje dějový sled myšlenek, postřehů a poznání hlavního aktéra. Práce s celým kompletem pojalo trio citlivě a každá rušivá elementární částečka byla včas odhalena; drobnohled Matouše Godíka zde zafungoval do posledního detailu. Přibylo i elektroniky, ta místy mnohem více vystupuje do popředí, než jsme mohli slyšet na zmíněném debutu. Orffové i tak zůstávají věrni svému folktronickému sevření, kdy niterně předkládají křehké, melancholií protkané melodie. Na euforický happy end, pozitivní zvraty tu natrefíte jen výjimečně. "Trávy" v mnoha ohledech toto splňují, ale ten severský odér nálad má stále ve všem prsty.
"Na dně krnovské propasti", "V záclonách" nebo "Sbor pomsty duchů" ve svém základu laškují s electropopem dvojice Prince Of Tennis, jen si to páni Orffové vše přebrali vlastní optikou a střetem s akustikou. "Sbor pomsty duchů" místy dokonce atakuje výrazný (skoro disko) rytmus, a vytváří tak rovnici o protikladech, které se vlastně nakažlivě přitahují. "Srůst" (s hlasem Magdaleny Šalamounové) je skromně křehká balada s jazzovým feelingem, která vedle gradující titulky "Šero" nebo naléhavé "Vymazán" působí noblesně uklidňujícím dojmem. Instrumentální "Stepsauer" pak představuje pojítko k velkému finiši, kterému předchází Vánocemi ovanutá "Pak otevřte všechna okna", v níž si snad každý vzpomene na svá dětská přání a vyčkávání na onen jediný den v roku. "Do hlavy" naopak zastupuje klasičtější a poklidnější podobenství tvorby této krnovské party.
Textově se Serža srovnává s mnoha pocity spojenými s rozpadem vztahů, intimitou či hranicemi fungování rodiny, ale i hledáním nových smyslů, kam se vydat dál na životní cestě. Chvílemi však upouští uzdu své fantazii anebo utíká zpět k dětským vzpomínkám a určité nezranitelnosti nevědomí. Pošramocená městská romantika na vás zapůsobí známými fígly ve dvojici "Sůl z Krnova" a "V záclonách", Kittchen coby autor těchto slov v nich našel titěrné sevření, které snadno dokáže předávat do všeobecného povědomí. Potemnělá nádražácká poetika v "Tunelu" (napsal ji Jaroslav Rudiš) má nebelovské kouzlo odkazující na hledání světlejších zítřků, oné naděje. "Jakoby svět" je neoblomné melodrama plné pravd o bytí/nebytí mezi živými/mrtvými. Příběhy tady procházejí mnoha odstíny témat, nadhled hlavního hrdiny místy až dojímá.
Svět na "Šeru" není rozhodně idylický, spíše je to soubor vyprávění o krásných ztrátách a nálezech naděje Serži Vantóše. Ten se civilně odhaluje, zpovídá z věcí, které ho převážně trápí, i když pozitivní rozptýlení tu chvilkami též vykoukne. Bratři Orffové v mnoha ohledech postoupili ve svém hudebním objevování dále, pohrávají si i více s kontrasty nálad, atmosfér jednotlivých skladeb. "Šero" sice potřebovalo delší čas na dozrání, ale ve finálním součtu to bylo asi jen ku prospěchu věci - ohromuje svou celistvostí a nakažlivě lidskou přívětivostí.
Komentáře