Borknagar - Urd

Psát o tom, že laťka je nastavena pekelně vysoko, je u této kapely skoro nošením dříví do lesa. Do sestavy se vrátil ztracený syn Simen Hestnaes alias ICS Vortex, který se svým jedinečným, vysoko položeným hlasem vytvořil protipól frontmanovi Vintersorgovi a jeho zemitějšímu projevu. Poprvé v dějinách kapely tak můžeme slyšet pospolu unikátní mix jejich vokálů (a to ještě nezmiňuji doprovodné zpěvy klávesisty Larse Nedlanda, jinak polovičky Solefald). Dalo by se říci, že díky nim je Urd dialogickým albem – jako by si mezi sebou jednotlivé vokály i nástroje neustále povídaly, aniž by se však kdokoli upopřeďoval na úkor ostatních. Borknagar vždy byli velice zpěvnou kapelou (jak se sluší na správné Skandinávce, kteří ctí kořeny tamní tradiční melodiky) a na novém albu to vyniká ještě více.

Velký akcent na vokály samozřejmě neznamená, že by instrumentální stránka věci jakkoli zaostávala. Ať už se bavíme o skvělých kytarách tandemu Brun/Ryland (kteří dokáží vykouzlit křehké akustické motivy či hitové melodie se stejnou lehkostí, s jakou vzápětí riffově přitlačí na pilu), o jasně identifikovatelném rukopisu Nedlanda (jenž svými klávesami dodává ten správný „sedmdesátkový“ retro nádech, aby vzápětí ohromil vkusnou orchestrací) či o vytrvale pulzující Vortexově melodické base, jež skvěle spolupracuje s Kinkadeho bicími. Borknagar si po devíti albech vypilovali naprosto neprůstřelnou hitovou kombinaci progresivního metalu s atmosféricko-blackovými a folklorními kořeny, která prostě funguje a rozpoznáte ji na první poslech. Navíc jde z jejich hudby neuvěřitelně pozitivní nádech (i když není prvoplánově optimistická, spíš zdravě melancholická), díky kterému musí roztát snad i ten největší škarohlíd.

Vyšlo ve Sparku #4/2012.