Připravte se na mírný přenos v čase. Nebudeme cestovat dlouho, protože naše zastávka je nastavena na 12. srpen loňského roku. Vzpomínáte si? Londýn se ten den rozloučil s hostováním Letních olympijských her a přichystal si pro nás obrovské hudební zakončení. Zatímco estráda, která proběhla na olympijském stadiónu spíš budila rozpaky, mnohem lépe se povedl koncert v Hyde Parku. Line-up sice obsahoval hned tři silná jména - Blur, New Order, The Specials (v případě čtvrtých Bombay Bicycle Club těžko můžeme mluvit o výrazném účinkujícím), většina šťastných fanoušků, kterým se podařilo sehnat lístky, přišla především na prvně jmenované. Aby také ne, neboť právě Blur jsou především díky nejistotě ohledně své budoucnosti jednou z nejžádanějších kapel na Britských ostrovech.
Zaslouženě. Málokteré kapele se podařilo růst s každým dalším albem tak jako téhle londýnské čtyřce. Ač řazeni k devadesátkové brit-popové vlně, dokázali se vždy posunout dál a nezůstat na místě. Navíc umějí vkusně míchat popové skladby a do toho všemožně experimentovat a málokdy sklouznou k patosu nebo prvoplánovosti (samozřejmě pár výjimek by se našlo). Spousta jejich skladeb patří do zlatého fondu britské populární hudby a pro Brity samotné představují podobnou hudební instituci jako třeba Paul Weller. A když jste poslední album vydali v roce 2003, koncertujete minimálně a každou chvíli někde plácnete, že si budoucnost kapely nedokážete vůbec... číst dále
Připravte se na mírný přenos v čase. Nebudeme cestovat dlouho, protože naše zastávka je nastavena na 12. srpen loňského roku. Vzpomínáte si? Londýn se ten den rozloučil s hostováním Letních olympijských her a přichystal si pro nás obrovské hudební zakončení. Zatímco estráda, která proběhla na olympijském stadiónu spíš budila rozpaky, mnohem lépe se povedl koncert v Hyde Parku. Line-up sice obsahoval hned tři silná jména - Blur, New Order, The Specials (v případě čtvrtých Bombay Bicycle Club těžko můžeme mluvit o výrazném účinkujícím), většina šťastných fanoušků, kterým se podařilo sehnat lístky, přišla především na prvně jmenované. Aby také ne, neboť právě Blur jsou především díky nejistotě ohledně své budoucnosti jednou z nejžádanějších kapel na Britských ostrovech.
Zaslouženě. Málokteré kapele se podařilo růst s každým dalším albem tak jako téhle londýnské čtyřce. Ač řazeni k devadesátkové brit-popové vlně, dokázali se vždy posunout dál a nezůstat na místě. Navíc umějí vkusně míchat popové skladby a do toho všemožně experimentovat a málokdy sklouznou k patosu nebo prvoplánovosti (samozřejmě pár výjimek by se našlo). Spousta jejich skladeb patří do zlatého fondu britské populární hudby a pro Brity samotné představují podobnou hudební instituci jako třeba Paul Weller. A když jste poslední album vydali v roce 2003, koncertujete minimálně a každou chvíli někde plácnete, že si budoucnost kapely nedokážete vůbec představit, má pak každé živé vystoupení cenu zlata.
V momentě, kdy se uskutečnil koncert v Hyde Parku, to ještě vypadalo, že by mohl opravdu být na dlouhou dobu posledním, ale my už dneska víme, že tomu tak nebude, neboť následující léto se kapela objeví hned na několika evropských festivalech. Kdyby měl opravdu být tím posledním, byla by to hrozná škoda, což potvrzuje i živý záznam "Parklive", kterému se podařilo dobře zachytit atmosféru londýnského vystoupení. Možná jste zaslechli stížnosti návštěvníků o nízké hlasitosti (dokonce někdo napsal, že z disku je to vlastně lepší zážitek), ale nevěřte tomu. Samotnou nahrávku lze brát pouze jako doprovodný soundtrack, suvenýr, případně jako dobový dokument.
Setlist obratně kombinuje známější a méně známé písně tak, aby se zabavili nejen lidi pod pódiem, ale i samotní muzikanti. Dojde tak například na b-stranu singlu "Chemical World", skladbu "Young And Lovely", kterou snad muzikanti nehráli od natočení a údajně v ní po dvou dekádách našli nový smysl (a věnovali ji svým dětem). Podobně tak zazněla třeba píseň "Caramel" z alba "13". Největší prostor (k potěše všech fanoušků) dostalo legendární album "Parklife", z něhož zaznělo hned sedm položek. Máme tady skvělý začátek v "Girls & Boys", která sice zní i po letech správně ujetě a roztančeně, ale pokud se zaměříme na text, mrazí z toho až v zádech, když si uvědomíme, že je aplikovatelný i na současnou dobu (Following the herd / Down to greece / on holiday, Avoiding all work / Cos there's none available). A samozřejmě nesmí chybět "Parklife" s Philem Danielsem za mikrofonem nebo balada "This Is A Low".
Nejméně prostoru naopak dostal debut "Leisure" (skladbu "Sing" budou mnozí z vás znát díky filmu "Trainspotting") a "Think Tank" - album, během jehož natáčení se od Blur oddělil Graham Coxon, zde zastupuje skvělá "Out Of Time", v níž se objevuje hráč na úd (myšleno arabský hudební nástroj, víme?) Khyam Allami a výsledný dojem trochu ruší jen bonování Damona Albarna v úvodu písně (trochu zbytečné, ale pro jednou mu to prominete). Nejsilnější moment pak rozhodně leží v závěrečném "The Universal". Právě tento song obsahuje nejvíce emocí, a když slyšíte všech těch osmdesát tisíc hlasů, jak společně s Albarnem zpívají refrén písně, naskakuje z toho husí kůže. Není divu, že zpěvák měl co dělat, aby zatlačil slzy ("I really don’t know what to say").
Jak už jsem napsal výše, "Parklive" lze brát především jako skvělý dokument jednoho kouzelného podvečeru v londýnském Hyde Parku. Většina z vás asi dá přednost studiovým nahrávkám před těmi živými, ale pokud jste dodnes nezažili Blur naživo, přináší vám možnost na vlastní kůži pocítit, o jak skvělý zážitek se jedná. A protože tu možnost letos mít budete, berte "Parklive" také jako pozvánku na jejich letní festivalovou šňůru.
Komentáře