Beth Ditto - Beth Ditto EP

Jestli vás baví poslouchat láteření typu „Kdyby neodkopla svoji kapelu, mohlo to bejt stokrát lepší“, tady se můžete v klidu vydovádět, jste fanoušci Beth Gibbons, Róisín Murphy, Amandy Palmer, Lisy Gerrard, Lætitie Sadier, Heleny Zeťové a... Courtney Love. Rič-pič. Jenže každý není férová holka bez vývoje jako Kylie Minogue (tohle bylo dost nespravedlivý), duchovní vývoj pohání ten tělesný, podle mě lék na rakovinu je už dávno hotový, ale hlavní lékárník planety ho má v šuplíku a čeká, až se farmaceutika nakrmí a koza zůstane celá, globální demografická situace je výhodná pro všechny. O čem jsme to? Sólová deska Beth Ditto. I tlusté holky mají právo na štěstí.

A to říkám celou vahou vědomí toho, který nerozlišuje ženy podle váhy nebo barvy pižma, ale podle toho, jak nakládají s převahou svého pohlaví. Před touhle deskou se musíte rozhodnout, jestli vás baví vtipné hrátky s homofobií a latentní kryptomačofašismus, potažmo jaký máte vztah k sedmdesátkové diskokouli. Třeba David Věžka to vidí takhle: „Ta tlustá lesba z Gossip, co se neholí v podpaží, nepoužívá deodoranty a v mládí jedla veverky, protože to ‚v Arkansasu lidi prostě dělaj‘. To je Beth Ditto jednou větou. Tahle věta ovšem kolem této punkerky vytvořila nepřehlédnutelnou auru kultu, díky které Gossip znají třeba i buzny a lesby z Brna.“ Můj otec, horník na důchodě, by řekl: tahle přibuzlá premisa vypovídá více o něm než o čemkoliv jiném. Nebo to má ještě něco společného s hranicemi verbálních tabu?

Přesnější je kolega Loomer, který o Beth Ditto tvrdí, že je „Věra Špinarová queer scény“. Problém je, že i na nu-danceovém albu The Gossip Music for Men dala vyniknout vokálnímu tobogánu, který ovládá ve všech zatáčkách a tušíte v něm ten ohromný vodní bazén, který na vás čeká dole, je tam potěcha těla a spojení s vodním živlem, všudypřítomný sexuální podtext, věčný erotomanův sen, umocněný lesbickou nemožností. Beth Ditto EP, které namíchala s hochy ze Simian Mobile Disco, je zvukově prvotřídní, oni vždycky věděli, jak zní plný a přitom syrový zvuk analogu a jak míchat chemii s homeopatiky. Jenže melodie jsou slabé a tracky příliš dlouhé na svůj ne-vývoj, meta psychedelického diska, o kterém mluví, je daleko za touhle taneční vatou, která by se hodila tak do předvýtahu nočního klubu. Navíc Beth Ditto vůbec neslyším. Rozumím snaze ztlumit její výraz na úkor danceflooru a vytvořit paradox hitu. Navíc psychedeličnost se nerovná dlouhé stopáži a odtučněná Kylie se špatně probuzenou Róisín je sexy asi jako queer pořady na dvojce. Jsou to, ehm, dokumenty, nemají vzrušovat.

První Do You Need Someone se pomalu a slibně rozjíždí, ale oč je začátek delší, o to nesnesitelně nekonečnější je závěr (dvě třetiny tracku). Goodnight, Good Morning jako sedmiminutové nic, které se požírá zevnitř, a domnělý tahák I Wrote the Book, protože je svižnější a zastřenému beatu sluší hlubší poloha Beth, jakkoliv přechody do těch vyšších poloh zní bázlivě (záměr?). Open Heart Surgery jako vrchol, zvukových plánů je víc a organicky se překrývají, erotická akcelerace funguje a zpátečnický výraz Beth Ditto tady má své opodstatnění. Můj rýč je můj klíč a tvůj bič... Olalá, když dojdou rýmy, nasadíte aliteraci nebo vyklouznete šikovným vulgarismem. Nejsem kýč. A tvůj bič? Dvě vagíny, to je jako voda a velký barevný nafukovací míč. To není homofobie, ale (oslepená) závist. Budu se postit a modlit za nápravu svědomí, pošlu pohlednici z pekla. Yo-Landi Visser.

(Pro Full Moon #12 - zkráceno.)