Bedouin Soundclash - Light the Horizon

Maroonové zabloudili a v provincii Ontario vznikl Kingston. Alternativní učebnice stěhování národů pro potřeby postmoderní pop kultury dále sleduje migraci tuarežských kmenů ze západní Sahary na daleký sever. Směs obou dochovaných kulturních tradic je jedinou možností, jak vysvětlit vznik Bedouin Soundclash. Nebo jste snad už slyšeli o tom, že by nějaká dobrá reggae kapela pocházela z Kanady? Ale reggae je cesta na scestí. Krásno je taky žánr a vejde se do něj mnohem víc. Soul, rock i ska tady mají právo na život.

Eon Sinclair a Jay Malinowski měli namále. Po třech deskách a téměř deseti letech odešel bubeník Pat Pengelly a vypadalo to na funus po křížku v obráceném pořadí. Odchod jednoho ze zakládajících členů, pauza, zpěvák vydává sólovou desku. Tahle posloupnost je omšelá jak modlitební knížka. Naštěstí pro fanoušky bohoslužba neskončila posledním pomazáním, nýbrž zmrtvýchvstáním. Nevypadá sice jako Ježíš, ale kdybyste hráli na bicí, nechtěli byste se taky jmenovat Sekou Lumumba?

Pochyby, že čtvrtý studiový počin nebude mít po předchozím albu Street Gospels co nabídnout, se rozplynou hned u úvodního tracku Mountain Top. První přikázání z obligátních deseti zní: The Police nevykradeš. Takže jenom trošku a taky špetku od The Clash, aby jim to nebylo líto. Brutal Hearts jako duet Jaye s Coeur de Pirate je někde mezi Nezatoužíš po ženě bližního svého a Nesesmilníš. Takže čistá nádhera. Elongo zní jako svítání na savaně a Follow the Sun jako zpomalený záběr geparda v běhu. No One Moves, No One Gets Hurt je pak tiché rekviem. Přímo ideální doprovod k Plačkám nad Finneganem. Kdyby pop nebyla prázdná škatulka, bydleli by v ní beduíni. Ale nesměl by to být ledajaký pop. Velbloudi smějí pop pouze čistý a instantní. Instantní, ale bez glutamátu.

(Pro Full Moon #7 - zkráceno.)