AtomA - Skylight

Úvod debutového alba naprosto nové švédské kapely AtomA (psáno „AtomA“) vás určitě zaskočí, neboť se tu koketuje s náladami takových Massive Attack a i já jsem si marně lámal hlavu, zda k tomuto typu hudby, respektive k napsání recenze, budu mít ještě dostačující buňky. Pro někoho naneštěstí, pro mě však trochu úlevně přibyly s dalšími takty i opravdu rockové elementy, přestože AtomA není nějakým řízným juchavým rock´n´rollovým bandem, natož metalovou partičkou. Říkejme tomu post rock či atmosférický melancholický metal vyžívající se v pomalejších tempech, zasněných náladách a zvukových hrátkách spočívajících nejen v šelestu samplů a další elektroniky, ale i v mohutných až apokalypticky vyznívajících stěnách. Švédové do sebe umně zakomponovali postupy známé od Anathema, Blackfield, Katatonia, blýskne se tu atmosféra z pozdějších alb Tiamat, ale skladbou Solaris nezapomenou podotknout, že i příznivci Royksöpp by si z této nahrávky mohli vzít svůj díl. V tomto momentu se sluší připomenout i kapelu Slumber a jejich album Fallout. Jestli se ptáte proč – už jen krátký pohled do sestavy nám napoví, že AtomA jsou přímým pokračovatelem této nedoceněné švédské melancholické doom/deathové formace. Mozaika kytar a elektroniky vedoucí k pocitu určitého chladu, možná bezmocnosti, či pro někoho snad i malinkého kousku naděje či smíření není zase tak daleko od tvrzení, že deska Skylight by mohla fungovat jako soundtrack ke konci světa. Pokud by náhodou tato varianta nastala, doufám, že AtomA stihnou vydat ještě aspoň jedno album. To první je totiž přes svou někdy až skličující náladu natolik inspirujícím počinem, že o pokračování bych v žádném případě přijít nechtěl.

Vyšlo ve Sparku #4/2012.