Aluk Todolo dávají na albu Voix posluchači vybrat ze dvou zdánlivě protikladných možností: buď sevření svěrací kazajky, anebo frenetickou rotaci v otevřeném prostoru. Jejich dráždivé instrumentální nahrávce je totiž vlastní jak naprosto nevypočitatelný vývoj, který ji zároveň přibližuje puntičkářství math metalu, tak atmosférická opojnost, která do značné míry vychází z blackmetalové minulosti francouzského tria. Nemalá tenze, která nikdy neumožní naprosté uvolnění, je zde zcela rovnocenná omamnosti, kterou šestice skladeb na posluchače působí.
Ty kapela nazvala jen čísly, vždy podle toho, jak dlouho ta která skladba trvá. Album Voix by se ale stejně tak mohlo jmenovat 43:17. Všechny kompozice totiž plynule přetékají jedna ve druhou a jde o nahrávku tak jednolitou, až by mohla dostat nálepku „koncepční“. To by ovšem Aluk Todolo nesměli nenuceně, přesto zřetelně vzdorovat zjevným metalovým klišé.
Jejich frenetický jam si zvládá udržet tajemný náboj a kombinace nepolevujícího přísunu tónů a hutné atmosféry násobí zážitek. Tomu napomáhá i neokázalý, ale zřetelný retro nádech – okultních doomařin vezoucích se na vlně vzedmuté Ghost se není třeba obávat. S tím koneckonců souvisí i další nepravděpodobná kombinace výrazně hlukových pasáží a precizní a zároveň schizofrenní instrumentace, jaká ve svých pokušitelských momentech připomene třeba Rangdu nebo o kus opojnější Diminished Men. I díky tomu skýtá Voix zážitek, jaký... číst dále
Aluk Todolo dávají na albu Voix posluchači vybrat ze dvou zdánlivě protikladných možností: buď sevření svěrací kazajky, anebo frenetickou rotaci v otevřeném prostoru. Jejich dráždivé instrumentální nahrávce je totiž vlastní jak naprosto nevypočitatelný vývoj, který ji zároveň přibližuje puntičkářství math metalu, tak atmosférická opojnost, která do značné míry vychází z blackmetalové minulosti francouzského tria. Nemalá tenze, která nikdy neumožní naprosté uvolnění, je zde zcela rovnocenná omamnosti, kterou šestice skladeb na posluchače působí.
Ty kapela nazvala jen čísly, vždy podle toho, jak dlouho ta která skladba trvá. Album Voix by se ale stejně tak mohlo jmenovat 43:17. Všechny kompozice totiž plynule přetékají jedna ve druhou a jde o nahrávku tak jednolitou, až by mohla dostat nálepku „koncepční“. To by ovšem Aluk Todolo nesměli nenuceně, přesto zřetelně vzdorovat zjevným metalovým klišé.
Jejich frenetický jam si zvládá udržet tajemný náboj a kombinace nepolevujícího přísunu tónů a hutné atmosféry násobí zážitek. Tomu napomáhá i neokázalý, ale zřetelný retro nádech – okultních doomařin vezoucích se na vlně vzedmuté Ghost se není třeba obávat. S tím koneckonců souvisí i další nepravděpodobná kombinace výrazně hlukových pasáží a precizní a zároveň schizofrenní instrumentace, jaká ve svých pokušitelských momentech připomene třeba Rangdu nebo o kus opojnější Diminished Men. I díky tomu skýtá Voix zážitek, jaký se nedá užít na jeden nádech. V desce není obtížné se ztratit, kapela však dává setrvalé impulzy, abychom nezapomínali na cestu ven.
Unikátnost zvuku Aluk Todolo spočívá i v paradoxním protikladu neustávající frenetičnosti a schopnosti dokonale pohltit. Kapela v jeden a týž moment zavaluje posluchače hutnou dekou atmosférického metalu s okultní náladou, jaká ale neprobouzí cukající koutky, a zároveň jeho pozornost vábí ke každému z tónů, jenž tento nevypočitatelný vír špikuje. A argument nejsilnější? Voix ani po zevrubném analytickém rozkrytí svého zvuku nepřijde o závoj fascinující záhadnosti.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #59.
Komentáře