Peter Gabriel - Peter Gabriel 2

Nechce se mi hned používat negativně zabarvené slůvko stagnace, protože Gabrielova sólová dvojka je přinejmenším stejně dobrá, jako její předchůdce. Ale je fakt, že výhonky, kterými na debutu propátrával území mimo progrockovou zahrádku, nijak výrazně nepovyrostly. Není to odlitek prvního alba, neříká stejná slova, ale hovoří týmž jazykem, pevně ukotveným v sedmdesátých letech. Nová vlna ani world music ještě do Gabrielova rukopisu nezasáhly.

Deska s alternativním názvem „Scratch“ na mě působí soudržnějším dojmem, než „Car“, nenacházím žádný zásadní přešlap, ale na druhou stranu tu chybí opravdu výrazný hit typu Solsbury Hill. Na producentské židli vystřídal Boba Ezrina Fobert Fripp, který si tentokrát přiložil i autorské polínko ve formě skladby Exposure, jedné z nejzajímavějších na albu. Přízračná atmosféra živená Frippovými kytarovými smyčkami a vytaženou basou Tonyho Levina je asi nejzřetelnějším signálem budoucího Gabrielova směřování. Tradičně silný zůstává také v baladických číslech Mother of Violence, Indigo nebo hořce ironické Home Sweet Home.

Další výborná píseň A Wonderful Day in a One-Way World potvrzuje, že v závěru 70. let se reggae horečce vyhnul jen málokdo. Gabriel tu ale houpavý rytmus šikovně propojil s chytlavým klávesovým motivem v refrénu a vytvořil skladbu, která jamajský vliv reflektuje, ale jde svou vlastní cestou. Jedním ze čtyř klávesistů (včetně Gabriela), kteří se na nahrávce podíleli, najdeme i Roye Bittana z E Street Bandu, není tu ovšem příliš k poznání a v písni Animal Magic, která se springsteenovskému stylu blíží nejvíc, paradoxně vůbec nehraje. Povedená je i D.I Y., i když na singlovou upoutávku jí chybí nějaký chytlavější háček.

Rozjetě a energicky působí Gabriel v rockovějších kusech s mohutným kytarovým zvukem (On the Air, Perspective), na druhou stranu v této poloze poněkud ztrácí na originalitě. I s nevýraznou Flotsam and Jetsam je to ale příliš málo na nějakou zdrcující kritiku. Pozitivní dojmy jasně převažují, jen se zdráhají proměnit v nadšení. Peter Gabriel při hledání své hudební osobitosti zůstává ještě chvilku ve fázi „přihořívá“.