Poslech debutu Vladivojny La Chia byl tehdy asi pro všechny, kteří ji zažili někde naživo, jednou velkou fackou. Respektive políčkem rukavičkou. Pokud jste kdysi, zamlada, slýchávali nebo aspoň slyšeli kousky Banany, věřím, že jste tak obrovský přechod k něžnému, citlivému a víceméně akustickému albu ani trochu nečekali. Vladivojna si nastavila laťku, myslím, vysoko. Její "Nevinnost" byla dalším posunem, ne tak velkým, ale velice výživným. Prostor dostala cella a hromada zajímavých prvků a doteď mě mrzí, že jsem té desce nedal devítku, protože si ji ještě stále často vychutnávám. Je dramaturgicky vyvážená, plyne, nejspíše tím, že to byl soundtrack. Na svou obhajobu mohu napsat jen, že mi ji 'Vojna poslala o pár dní dříve a slíbil jsem recenzi k datu vydání, a ta pravá nevinnost ve mně nestihla dozrát.
"Bohémy" jsou krokem jinam. Cíleně nepíši dále ani vedle. Vladivojna vzala všechno, co si za ty poslední tři roky našla, a především to, co ji zabavilo, ozdobila to a dovedla někam bokem. Deska je celkově popovější, vlezlejší, svižnější, domněle veselejší, zlehka lascivnější a melodičtější. Má, tedy alespoň oproti těm předchozím, mnohem větší mainstreamový potenciál. A to je fajn. Téměř každý z kousků by v našem rádiovém éteru nenadbýval, nejspíše není potřeba zdůrazňovat, že to nemyslím pejorativně, že by Vladivojna klesla na naši rádiovou úroveň, ke Kabátu a Chinaski. (Sorry, doopravdy jsem si to nemohl odpustit.)
Album... číst dále
Poslech debutu Vladivojny La Chia byl tehdy asi pro všechny, kteří ji zažili někde naživo, jednou velkou fackou. Respektive políčkem rukavičkou. Pokud jste kdysi, zamlada, slýchávali nebo aspoň slyšeli kousky Banany, věřím, že jste tak obrovský přechod k něžnému, citlivému a víceméně akustickému albu ani trochu nečekali. Vladivojna si nastavila laťku, myslím, vysoko. Její "Nevinnost" byla dalším posunem, ne tak velkým, ale velice výživným. Prostor dostala cella a hromada zajímavých prvků a doteď mě mrzí, že jsem té desce nedal devítku, protože si ji ještě stále často vychutnávám. Je dramaturgicky vyvážená, plyne, nejspíše tím, že to byl soundtrack. Na svou obhajobu mohu napsat jen, že mi ji 'Vojna poslala o pár dní dříve a slíbil jsem recenzi k datu vydání, a ta pravá nevinnost ve mně nestihla dozrát.
"Bohémy" jsou krokem jinam. Cíleně nepíši dále ani vedle. Vladivojna vzala všechno, co si za ty poslední tři roky našla, a především to, co ji zabavilo, ozdobila to a dovedla někam bokem. Deska je celkově popovější, vlezlejší, svižnější, domněle veselejší, zlehka lascivnější a melodičtější. Má, tedy alespoň oproti těm předchozím, mnohem větší mainstreamový potenciál. A to je fajn. Téměř každý z kousků by v našem rádiovém éteru nenadbýval, nejspíše není potřeba zdůrazňovat, že to nemyslím pejorativně, že by Vladivojna klesla na naši rádiovou úroveň, ke Kabátu a Chinaski. (Sorry, doopravdy jsem si to nemohl odpustit.)
Album nabídne dvanáct dobře stravitelných kousků, převážně lehčích a poezií protkaných skladeb. Je téměř celé česky. Nebude vladivojnština, zato ale budou Vladibajky. K cédéčku dostanete kromě ne až tak dietního bookletu i dvaapadesátistránkovou knížečku. Nečekejte, že by vás zavedla hlouběji do tématu textů, nečekejte ani, že vás zavede do nějakého meziprostoru. Tuším, že vás ale zabaví. Kromě fantaskních výjevů a filozofických podtextů vás možná donutí si i něco zjistit. Zarozjímáte si, třeba se i vzděláte, anebo se jenom utvrdíte, že tato žena není jen něco jako atypická, éterická a naoko ujetá bytost. Poznáte z toho tak nějak více. Mimo jiné i, že je uvědomělá, jde si za cílem a je inteligentní.
Na "Bohémech" na vás čeká nejedna alternativnější hitovka. Pozoruhodným kusem je kupříkladu akustičtější, ale podmanivý song "Pábitelé" anebo snová "Lilith", to je dle mého něčím velice příjemným. "V těle" je fajn, doslova si ale říká o to, aby bylo srovnáno s "Do re mi fo" (z "Nevinnosti"), které by z tohoto pomyslného duelu vyšlo s hlavou vzpřímenou. Výbornou roli hraje na cédéčku "Černá vdova", ta tvrďárna celek zpestřuje, jen škoda že zní tak sterilně. Ona ta sterilnost se sice odpaří, musíte si ale poslech vychutnávat jedině v šalině, od Plynáren na Jindřicha, ať už se to dneska jmenuje jakkoliv. Jedině tam ten song poberete.
Subjektivně mi vadí, že hlavní vokál je nějak moc vepředu. Vůbec si nemyslím, že by nemusel být tak slyšet, ale ubírá skladbám na něčem jako prostoru a možná i atmosféře, o kterou si říkají a kterou by si i zasloužily. Ona ta technická stránka desky je tím, co jí dle mého nejvíce uškodilo. Aranže znějí zbytečně plošně, místy jako český pop osmdesátek, později jako Vanessa Mae z devadesátek, ty synťáky působí na můj vkus trošku kamenně. Nechci rýpat, ale myslím si, že ten materiál má mnohem více než jen nadprůměrný potenciál, a proto by si zasloužil být dotažen, nějakou "alternativnější" postprodukcí, třeba.
Druhý pohled: Lukáš Boček
© Helen Cris (NY) Bez mučení přiznám, že jsem hudbou Vladivojny byl před poslechem "Bohémů" zcela nepolíben. Nebyl jsem tak připraven na její unikátní vokální projev, který ve mně neustále budí pochybnosti, zda tahle jinak supertalentovaná ženština umí zpívat. V momentě, kdy se zpěvačka nepouští do zbytečných výšek, je její hlas více než příjemný. Tak jako třeba ve verzích jinak výborné skladby "V těle". V jejím refrénu ovšem zní, jako by jí docházel dech, a Vladivojna pak připomíná princeznu Koloběžku: zpívá - nezpívá. Vzhledem k tomu, že La Chia je ale především vynalézavá skladatelka, posluchači jednoznačně ocení její kompozice. S nimi bruslí na pomezí písničkářství a pop(-rock)u, v "Černé vdově" zabrousí až k něčemu, co s velkou dávkou fantazie připomíná Rammstein. Na jinak něžném a erotikou provoněném albu ale tato skladba nepřirozeně trčí jak Temelín v jihočeské krajině.
Třetí podstatnou složkou definující "Bohémy" jsou texty. Kombo "Pábitelé" a "Svobodná" nejlépe ilustrují Vladivojniny největší přednosti. Textařský zásah básnířky Lucie Paulové je taktéž velice vydařený. Už jen pro instrumentální pestrost (patrná je i v jednom z vrcholů alba - "Čarodějka") a textovou vyzrálost nejde "Bohémy" na místě odsoudit. Bohužel se nemůžu zbavit palčivého dojmu, že kdyby své aranže a texty La Chia svěřila jiné zpěvačce s pevnějším a výraznějším hlasem, zážitek by byl o poznání silnější. Hodnocení bych tak rozložil na dvě složky: hudba + texty: 80 %, zpěv: 50 %. Ve výsledku se tedy přikláním k šestce, ale už hodně dlouho jsem nebyl tolik na vážkách.
Vladivojna La Chia je totiž rozhodně plnohodnotná umělkyně a "Bohémy" nejsou špatným albem.
6/10
Shrnu-li se, řekl bych, že deska je zdařilá, zabaví vás, poslech vám uteče, počtete si, pokocháte se uměním. Účel splní na výbornou. A jak to bude dále, záleží jen na Vladivojně a na tom, jak se postaví k dalšímu albu. Jestli bude chtít do éteru k Janě Kratochvílové, anebo jinam a pak bude na piedestalu, jako třeba Kate Bush.
Komentáře