90 %
Monika Načeva - Jdem temným dnem
Egon Bondy a po jednom textu Pavla Zajíčka, Ivana Blatného, Vladimíry Čerepkové, Věry Jirousové, Jana Hanče, Šárky Smazalové a Milana...
70 %
Ravenoir - Nocturne
Ravenoir dostává do popředí.
Přebal budiž nápovědou. V roce 2024 mizí infernální motivy a nahradil jej prostý temně modrý samet...
90 %
Autumnist - Anatomy Of Shadows
rozjet do několika tracků naráz. Základ "Anatomy Of Shadows" vznikal ještě před covidovou prolukou, kdy tyto rozpracované prvotní náčrty...
60 %
Olympic - 4 (LP reedice 2024)
Olympic opravdu složitými časy. První dvě alba skupiny se stala kultovními a i poté jí vycházely silné singly typu "Dynamit" či "Otázky"....
70 %
Radůza - A žili šťastně až do smrti...
Radůzu jsem totiž nikdy zvlášť podrobně nesledoval, nepovažuji se za žádného znalce její tvorby. Vše, co se mi v souvislosti s ní...
80 %
Vladivojna la Chia - Břehy
Vladivojna La Chia rozhodla nahrát a vydat EP "Břehy". Dílo, které její kariéru i na velmi krátké ploše vlastně dokonale rámuje....
07.04.2021 - 3:17 | Meca76
Na začiatku osemdesiatych rokov Sabbath podstúpil to, čo by sme mohli nazvať úplnou premenou. Preč bol blatistý a neistý zvuk ich starších albumov, ktorý nahradila najmodernejšia krištáľovo čistá produkcia Martina Bircha, ktorá umožňovala žiariť každému nástroju - búrlivý rytmus Geezera Butlera a Billa Warda sekcie, legendárne riffovanie Tonyho Iommiho, ale najmä nový chlap Ronnie James Dio burácajúci rev. Posledný z nich pridal do zostavy skutočný rozdiel vo výkone kapely: hoci Ozzyho výrazný, neurčito znepokojujúci kvílenie bolo ochrannou známkou Black Sabbath už takmer desať rokov, Dio bol jednoducho jedným z najlepších vokalistov, aké kedy boli na rockovej scéne počuť.
21.02.2015 - 23:56 | rybíz
Pro mně nejlepší album s Diem.
09.03.2012 - 15:48 | DarthArt
Nevím proč, ale Heaven And Hell se mi nikdy nedostalo pod kůži. Snad je to tím Diovým "gigantickým" hlasem, snad příklonem ke stadionovému pojetí hard rocku, nějak mi to všechno nesedí. Uvědomuji si kvalitu celého toho produktu, Neon Knights a Children Of The Sea se mnou dokonce i pěkně zacloumají, ale absolutorium a extatické vytržení, které bych podle všeobecného náhledu na album měl zažívat, se nedostavují a nedostavují. Tak možná to ještě někdy v budoucnu zabere...