Protože čas je plochý kruh, vydal Michael Gira loni na podzim opět ručně vyvedenou edici alba, které zafinancovalo náklady spojené s nahráváním a publikováním aktuální řadovky Swans To Be Kind. A živák Not Here/Not Now (záznam pořízený na loňské Primaveře) zase v předstihu obsahuje valnou část materiálu ze studiového dvojalba, ovšem v jeho prenatální podobě. Jako by vždy návštěvníci koncertů měli možnost nahlédnout do labutí dělohy, co že se příště narodí. Kluk nebo holka nebo... ? Ano, znovu je jedním z důležitých témat dětství – tentokrát prosáklo i na samotný obal.
Zároveň musím podotknout, že výsledek stojí jinde, než by fanoušek očekával, přičemž nejdůvtipnější na nahrávce je, že posluchačsky redefinuje i předchozí tvorbu. Minimálně tedy desky z období po neočekávaném návratu Swans před čtyřmi lety. Skvělý reklamní slogan: „Koupí nového dvojalba To Be Kind získáte jako bonus nový náhled na comebackový titul My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky i na hudební monolit The Seer.“
Jenže Swans reklamu nepotřebují; výše zmíněný crowdfundingový živák Not Here/Not Now se s přehledem a svižně vyprodal, přestože ho Gira tentokrát vyprodukoval dvakrát více než při předchozích dvou projektech, tedy rovné dva tisíce kusů. A věřím, že by ze skladů Young God Records zmizel i náklad mnohem vyšší. Silná podpora ze strany fanoušků a svoboda s ní spojená dala ve studiu vzniknout soustředěně celistvému dílu. Dokonce i... číst dále
Protože čas je plochý kruh, vydal Michael Gira loni na podzim opět ručně vyvedenou edici alba, které zafinancovalo náklady spojené s nahráváním a publikováním aktuální řadovky Swans To Be Kind. A živák Not Here/Not Now (záznam pořízený na loňské Primaveře) zase v předstihu obsahuje valnou část materiálu ze studiového dvojalba, ovšem v jeho prenatální podobě. Jako by vždy návštěvníci koncertů měli možnost nahlédnout do labutí dělohy, co že se příště narodí. Kluk nebo holka nebo... ? Ano, znovu je jedním z důležitých témat dětství – tentokrát prosáklo i na samotný obal.
Zároveň musím podotknout, že výsledek stojí jinde, než by fanoušek očekával, přičemž nejdůvtipnější na nahrávce je, že posluchačsky redefinuje i předchozí tvorbu. Minimálně tedy desky z období po neočekávaném návratu Swans před čtyřmi lety. Skvělý reklamní slogan: „Koupí nového dvojalba To Be Kind získáte jako bonus nový náhled na comebackový titul My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky i na hudební monolit The Seer.“
Jenže Swans reklamu nepotřebují; výše zmíněný crowdfundingový živák Not Here/Not Now se s přehledem a svižně vyprodal, přestože ho Gira tentokrát vyprodukoval dvakrát více než při předchozích dvou projektech, tedy rovné dva tisíce kusů. A věřím, že by ze skladů Young God Records zmizel i náklad mnohem vyšší. Silná podpora ze strany fanoušků a svoboda s ní spojená dala ve studiu vzniknout soustředěně celistvému dílu. Dokonce i účast četných hostů je tentokrát do nahrávky zapracována takřka bezešvě.
Zatímco raná tvorba Swans (první čtveřice alb) je zatěžkaná frustrací z nedostatku peněz, potažmo z tlaků vznikajících na pomezí demokracie a kapitalismu, později začínají převažovat jiná, pestřejší témata, až nakonec svedou posluchače hluboko pod jindy klouzavý povrch věcí. Je potom logické, že někde dole číhají kořeny, a ač to při poslechu většiny Girovy tvorby není zjevné, i on má ve svém nitru blues. Legendárního Howlin’ Wolfa uváděl v rozhovorech několikrát mezi svými vzory, až mu na To Be Kind věnoval skladbu Just a Little Boy (for Chester Burnett) – těžkotonážní blues, žádnou tuctovou „dvanáctku“ se sólíčky. Zatímco úvodní track Screen Shot je téměř minimalistickou, důkladně prokomponovanou mantrou, kde Gira předvádí, jak disciplinovaný dokáže být jeho sextet, v Just a Little Boy už se řetěz příčetnosti pomalu ale jistě trhá spolu s frontmanovými výkřiky a skupinovými odpověďmi v podobě teatrálně kašírovaného smíchu.
První část dvojalba je pak vyklenutá přes neuvěřitelně funky singl A Little God in My Hand (Brownova Sex Machine je náhle pouhým traktůrkem na klíček) až k monumentální, více jak půlhodinové dvojskladbě Bring the Sun / Toussaint L’Ouverture (další černošský hrdina), nesoucí známky zvukového dramatu. První jednání pak končí komorním „monologem“ Some Things We Do, doprovozeným jen zneklidňujícími smyčci aranžovanými hostující Julií Kent; ve své skromnosti, až nahotě, je skladba jedním z nenápadných vrcholů dvouhodinového opusu To Be Kind.
Po přestávce už není čas na oddych; v gradaci písně She Loves Us slyšíme ozvěny Swans ze začátku devadesátých let, ovšem v masivnějším, zvukově moderním podání. Závěr celého dvojalba v podobě titulní skladby pak přináší vyloženě brutální atak, při kterém Westbergova kytara bolí jako na koncertě. Pointa mohla být klidně dávkována rozvážněji (má „pouhých“ osm a půl minuty), ale možná šlo o to způsobit bolest pro změnu náhlým tichem, když deska dohraje.
Komentáře