AC/DC - Black Ice

06.03.2018 - 14:29  |  poutnik

Časy, kdy se rodily pecky jako Hells Bells už jsou sice pryč a ejsí už jedou na setrvačník, ale pořád je to setrvačník velmi dobře šlapající a poslouchatelný. Nejlepší kousky - War Machine.

28.08.2012 - 11:25  |  Reindeer

Doufám, že mi dovolíte trochu nostalgie... Byl rok 2008. Mně bylo čtrnáct, hudebně jsem byl téměř nevzdělán (poslouchal jsem jen tak mimochodem desky, co si táta pouštěl při vaření obědů o víkendech...), za svý favority jsem považoval The Rolling Stones (protože skoro žádnou jinou muziku jsem nechápal - poslouchat Stouny bylo jednoduchý...) a o AC/DC jsem jaktěživ neslyšel. A pak táta přinesl TO album. Tedy respektive Black Ice. Na pohled ta deska vypadala docela hezky (táta měl navíc tu verzi s modrým logem - ne s tím hnusně červeným, co se prodávala po Praze...), tak jsem si řekl, že to zkusím, Nahrál jsem si to do empétrojky, pustil a... poslouchal jsem to celou zimu. Fakt, nekecám - od listopadu až asi do konce března prakticky jen Black Ice. Všechny slova jsem znal nazpaměť, pořadí tracků bych vysypal i o půlnoci a booklet jsem měl pročtenej tam a zpátky nesčetněkrát. Tuhle desku jsem miloval a prakticky ona sama mě přivedla k pořádný muzice. Zajímavej příběh? A to ještě nekončí...

V prosinci 2008, asi měsíc od vydání alba oznámili Ejsíčka turné. A Praha v něm byla!! Táta koupil lístky a já jsem se mohl těšit na svůj vůbec první koncert. 17. března 2009 to přišlo. Měl jsem sraz a tátou a jeho kámošem na Českomoravský. Vystoupím z metra a nástupiště a vestibul bylo plný fanoušků. Už nad eskalátorama stáli ubožáci, co si nestihli koupit lístk (vyprodáno během asi dvou dnů) a obligátníma cedulema "KOUPÍM LÍSTEK". Vyjdeme ze stanice a potkáme dalšího tátova kámoše - kardiologa. Okamžitě se do táty pustil:

"Ty bereš Lukáše s sebou? To ses asi posral, ne? Dyť to bude nahlas jako kráva."

"Ale on se těší, viď?"

"Jo"

"No, jak myslíš... ale pak neříkej, že jsem tě nevaroval."

Vešli jsme do Sazky (jóóó tenkrát to ještě byla Sazka Arena a ne O2...) a já vykulil voči. Takovejch lidí... a některý jsou tak divný.

Začala hrát předkapela. Bylo to nahlas a dost. No nic, nějak to dopadne...

Kolem devátý přiběhl na pódium pološílenej (vždycky jsem si říkal, jestli takovej je doopravdy, nebo to jen hraje...) Angus se svou bandou a spustili Rock'n'Roll Train. Úžasnej večer. Byly tam všechny hity i moje oblíbená "Anything Goes". Nafukovací panna, zvon i Angusovy spodky. Odzpíval jsem s něma všechny refrény a všechno ostatní, co jsem si pamatoval. Nikdy na to nezapomenu...

Když jsem se ochraptělej vypotácel kolem čtvrt na dvanáct z areny, věděl jsem, že rock'n'roll mě právě chytil do svých spárů (a od tý doby mě nepustil, i když už poslouchám něco trochu jinýho). Byl jsem šťastnej.

Druhej den ve škole jsem skoro neslyšel a nemluvil. Když jsem se ale pochlubil, všichni se nejdřív začali divit, co že to já - slušňák poslouchám za muziku a pak mi půlka třídy záviděla, že jsem byl u toho.

Pro mě je to legendární album.

Vám, co jste to dočetli až sem, děkuju. Vím, že to jsou jen vzpomínky a nemá to moc co dělat s kvalitou tohohle alba, ale já se o to musel podělit. Každej hudební fanoušek má nějaký to svoje PRVNÍ ALBUM a pro mě to byl právě Black Ice. I proto musím dát těch deset hvězd - jinak bych urazil to svoje mladší já, co tuhle desku slyšelo asi tisíckrát.

A na ten koncert nikdy nezapomenu. Od tý doby jsem už viděl lepší, ale AC/DC pro mě byly křest ohněm. A až příště přijedou, půjdu na ně zase, i kdyby to mělo být jen z nostalgie a kvůli tomu, že jsou to prostě Ejsíčka...