Orbital - Monsters Exist

Za bezmála třicet let na scéně se Orbital stali povinnou položkou každé hudební encyklopedie. Na přelomu osmé a deváté dekády minulého století stáli u zrodu britské elektronické scény, vystupovali na ilegálních parties a podíleli se na vzniku fenoménu, který po nějakém čase zachvátil svět. Když se pak z taneční hudby stal mainstream a řada jejich kolegů se hromadně upisovala velkým labelům za cenu tvůrčích ústupků, Orbital si dokázali uchovat tvář.

"Monsters Exist" vychází šest let od vydání vydařeného alba "Wonky". Jednalo se o druhou pauzu, kterou si Phil a Paul Harnollové za dobu společného hraní dali. Když se pak vloni opět sešli na jednom pódiu, dalo se tušit, že se něco chystá. Muzikanti se v rozhovorech netajili tím, že se při nahrávání novinky nechali ovlivnit zásadními událostmi, kterými žije dnešní svět, a zároveň přiznali politický podtext nahrávky. Pod názvem "Monsters Exist" si můžeme představit cokoliv, od nenasytných bankéřů až po vnitřní démony uhnízděné v každém z nás.

Orbital jsou mistři v kličkování mezi aktuálními trendy. Vzývají staré analogové syntezátory a neřeší, jaké hitovky zrovna otřásají hitparádami. Přitom se stále snaží do své hudby vnášet autenticitu a osobitost. Pod vlivem této filozofie přistupovali i k práci na novince. Někdy se neubránili drobné nostalgii a evidentní chuti vrátit čas zpátky, kdo by se ale za to na ně zlobil?

První monstra se zjeví při melodickém motivu v úvodu skladby "Monsters Exist". Na denním světle se ale nezdrží dlouho a rychle zmizí pod vrstvami dalších zvuků. Není to nejvíc našlápnutý track kolekce, ten následuje vzápětí a nese název “Hoo Hoo Ha Ha”. Naivně jednoduchá melodie perfektně funguje a říká si o první taneční kreace. Při svižném beatu skladby "P.H.U.K." se ocitáme kdesi v opuštěném továrním komplexu na úřady nepovoleném večírku zkraje devadesátých let. Tady se žije okamžikem a nikoho nezajímá, že s východem slunce taneční euforie skončí.

Poslední slovo řekne profesor Brian Cox, kvantový fyzik, odborník na vesmír a zároveň jediný host na desce. Ve skladbě "There Will Come A Time" monotónním hlasem nastiňuje budoucnost naší planety a klade otázky ohledně našeho chování a vztahu k přírodě. Po protančených třiačtyřiceti minutách tak vrací posluchače zpátky do sedaček a přivádí k závěru, že jak dlouho budeme na planetě Zemi ještě tančit, záleží jenom na nás. Silné poselství silné desky.