Cermaque - Neboj
Tracklist
- 01. Neboj (5:09)
- 02. Hynku (3:18)
- 03. Havlovy děti (4:32)
- 04. Šípky (3:37)
- 05. Benátky (2:07)
- 06. Černý most (3:26)
- 07. Hora a stín (3:04)
- 08. Klícka (4:02)
- 09. Ortely (3:55)
- 10. Lví srdce (4:19)
- 11. Kéž (9:20)
- 12. Kus ráje (1:10)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
"Neboj" je ucelenou výpovědí jedenatřicetiletého básníka a písničkáře o našem současném malém světě. Nejde ani tak o to, co se děje v Evropě nebo snad ještě dál. Čermákovi bohatě stačí kotlina věnčená prstencem hor a pohled tohoto Havlova dítěte (jak o své vlastní generaci ve stejnojmenném textu Čermák celkem trefně mluví), které by chtělo žít své ideály, ale realita, kterou tvoří většina, si přeje jinak. Cermaque se tak vyrovnává s vlastní (ne)svobodou, s pohledem většiny na menšiny, se vzrůstající nesnášenlivostí.
Jakub Čermák je primárně básník, který místo toho, aby své texty vtěloval do sbírek (od té poslední uplynulo už šest let), na které se bude v obchodech (bohužel) prášit, dává jim hudební podklad. Je básníkem ze srdce, nemá proto zapotřebí své verše sytit přehnaným konkrétnem tak, aby každý hned věděl, o čem je řeč. Domácím hřištěm je mu metafora, pocit ze situace převtělený do básnického obrazu. Ten je často převeden do slov, která možná rytmicky škobrtají, jejich výpověď však není jakkoliv otupena. Textová výpověď je pro Čermáka očividně gró (a díky za ten graficky zajímavě vyvedený booklet), jednoduché melodie jako by vznikaly přímo za pochodu, v podstatě jak to Jakuba napadlo. Čermák zpívá svým typickým uvolněným až ležérním stylem, který místy trošku znesnadňuje porozumění textu.
Básníkovy vize mu pomáhá dotvářet řada producentů včetně takových jmen, jako jsou Aid Kid, Christoffer... číst dále
řadové album
2017
70 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
20.03.2018 - 10:13 | Sebadoh
Je mi jasný, že každý přirovnání bude vždycky kulhat, ale tady si dovolím malou výjimku. Pamatuji si, jak se po smrti Karla Kryla hledal jeho nástupce a postupně padala taková jména jako Nohavica (WTF a naprostý výsměch), Klus, Radůza.... Já myslím, že hledání je konečně u konce a pokud bude Jakub dál pokračovat v nastolené cestě, máme o Krylově nástupci jasno.
No, tak jasně že hudebně je to hodně jinde a opravdu široce rozkročené. Na druhou stranu nejsme na konci šedesátých a začátku sedmdesátých letech, kdy Kryl vydával svá nejlepší alba, ale na začátku 21. století. Je mi taky jasný, že právě hudební složku ne každý skousne. Zde doporučuji albu dát alespoň pět poslechů, kdy se vyjeví každý detail a všechny výtky půjdou stranou. Co však album dělá tak fantastický je jeho poetika. Právě v textech je ono srovnání s Krylem více než příznačné. Stejně jako on, tak i Jakub reflektuje problémy dnešní doby a i když to někdy vypadá hodně pesimisticky, jsou vidět i záblesky naděje (viz úvodní a závěrečná skladba). Hodně se mi líbí i ten vhled dovnitř své generace (Havlovy děti).
Takže ano, já osobně nemám problém přirovnat Neboj k takové obdobě Bratříčku, zavírej vrátka 21. století. Tleskám!