Body Count - Bloodlust

Body Count vydáním svého šestého alba překvapili. Uskupení z Los Angeles nepatří mezi ty, které v krátké době předkládají nový materiál. O to víc překvapí, že ajstýho parta přichází s jednou z nejlepších nahrávek ve své historii.

Lídrovi Body Count Tracymu Marrowi, kterému neřekne nikdo jinak než přezdívkou Ice-T, táhne na šestý křížek. Rodák z New Jersey, ale nehodlá strávit zbytek svého času okopáváním zahrádky a hraním žolíků. Naopak je na novince "Bloodlust" textově drsnější a přímočařejší než kdy dřív. S ničím se příliš nepárá a ať se to někomu líbí nebo ne, nazývá věci pravými jmény.

Základ pro kvalitní materiál přinesl producent Will Putney, který s kapelou spolupracuje již od minulé desky "Manslaughter". Hutný, těžký zvuk novinky je impozantní a pro technicky precizní, agresivní rapcore jako stvořený.

Desku otevírá siréna, která jakoby posluchače probouzela, otevřela mu oči a uši a připravila ho na společenská, politická a sociální témata z úst rapujícího frontmana. Na "The Civil War" potěší hostující Dave Mustaine z Megadeth, jehož kytarové riffy se v pomalu rozjíždějící, ale ve výsledku pěkně drtivé skladbě, krásně vyjímají. Vokálně vypomáhající Max Cavalera v "All Love Is Lost" až tak nezaujme, ale Randy Blythe je v jedné z nejsilnějších písní "Walk With Me…" skutečně výborný.

Snad nejpřekvapivější moment představuje pocta thrashmetalovým velikánům Slayer v "Raining In Blood Postmortem 2017". I na parametry Body Count je to hodně tvrdá skladba, kde se vokálně představí i basák Vincent Price. Tohle se Body Count opravdu povedlo. Vůbec špatná není ani pomalá, ale o to víc hrozivá "Here I Go Again" s kázajícím a poklidně rapujícím ajstým.

Ice-T měl vždy blízko k politice. V textech se tentokrát nejvíce věnuje policejnímu násilí, které v poslední době v Americe opět bují. Až na výjimky celá první polovina alba se tu a tam tohoto motivu dotkne. Nosným tématem je i obecný problém chudoby, jako v případě ostrého textu v "This Is Why We Ride" či problematika ghett a předsudků vůči černošské komunitě v závěrečné "Black Hoodie".

Zatímco předchozí "Manslaughter" byla po osmi letech příjemným comebackem, novinka je koncepčně i hudebně ucelenější nahrávkou, kterou Body Count skutečně chtějí něco sdělit. Skladatelsky je tahle kultovní parta rovněž na výši a stále vytahuje nové nápady, přestože vyloženě inovativně nezní. V jádru je parta z LA stará rapcorová škola a její rukopis je velmi snadno rozpoznatelný. V tomto ohledu nepřekvapí. Vzhledem k věku členů je ale jejich výkon na novince více než obdivuhodný. Tihle pánové do domu seniorů rozhodně nemíří. Stále mají nabité zbraně a neváhají je použít.