Album Sezónne lásky znamenalo pro Miroslava Žbirku definitivní vystoupení ze stínu Modusu. Odchod na sólovou dráhu zpečetil postavením vlastní doprovodné kapely s názvem Limit, pro níž ze své hudební alma mater odloudil Jánu Lehotskému ještě bubeníka Dušana Hájka a především Laca Lučeniče, který na desce hraje na kytaru i baskytaru a napříště se vedle textaře Kamila Peteraje stane nejdůležitějším zpěvákovým spolupracovníkem, zodpovědným hlavně za zvukovou stránku jeho nahrávek.
Vyrovnaností materiálu Sezónne lásky svého předchůdce nepředčí. Jestliže Doktor sen obsahoval vedle notoricky známých evergreenů vesměs další, neprávem zapomenuté skvosty, tady se trocha té vaty přece jen najde. Reggae Vstup do manželstva, tuctovější balady Láska na inzerát a Drahá nebo boogie Maturitné tablo rozhodně nijak neurážejí, ale také zrovna neponoukají k opakovanému poslechu. Může to však být i tím, v jaké společnosti se nacházejí. Pokud totiž jde o albové „highlights“, každému, kdo umí ocenit dokonale vysoustruženou popovou píseň, padá čelist. Po všech těch letech a bez ohledu na jejich obehranost.
Řeč je samozřejmě především o dvou hitech, které album rámují. Přirozenou ladnost a melodickou jiskru Bieleho kvetu (původní název Čierny kvet neprošel tehdejší cenzurou úzkostlivě hlídající sebemenší náznak něčeho depresivního) překonává už jen velkolepá a jímavá klenba závěrečné Atlantídy. Tam, kde se v autorském portfoliu Paula... číst dále
Album Sezónne lásky znamenalo pro Miroslava Žbirku definitivní vystoupení ze stínu Modusu. Odchod na sólovou dráhu zpečetil postavením vlastní doprovodné kapely s názvem Limit, pro níž ze své hudební alma mater odloudil Jánu Lehotskému ještě bubeníka Dušana Hájka a především Laca Lučeniče, který na desce hraje na kytaru i baskytaru a napříště se vedle textaře Kamila Peteraje stane nejdůležitějším zpěvákovým spolupracovníkem, zodpovědným hlavně za zvukovou stránku jeho nahrávek.
Vyrovnaností materiálu Sezónne lásky svého předchůdce nepředčí. Jestliže Doktor sen obsahoval vedle notoricky známých evergreenů vesměs další, neprávem zapomenuté skvosty, tady se trocha té vaty přece jen najde. Reggae Vstup do manželstva, tuctovější balady Láska na inzerát a Drahá nebo boogie Maturitné tablo rozhodně nijak neurážejí, ale také zrovna neponoukají k opakovanému poslechu. Může to však být i tím, v jaké společnosti se nacházejí. Pokud totiž jde o albové „highlights“, každému, kdo umí ocenit dokonale vysoustruženou popovou píseň, padá čelist. Po všech těch letech a bez ohledu na jejich obehranost.
Řeč je samozřejmě především o dvou hitech, které album rámují. Přirozenou ladnost a melodickou jiskru Bieleho kvetu (původní název Čierny kvet neprošel tehdejší cenzurou úzkostlivě hlídající sebemenší náznak něčeho depresivního) překonává už jen velkolepá a jímavá klenba závěrečné Atlantídy. Tam, kde se v autorském portfoliu Paula McCartneyho nachází Yesterday, má Žbirka právě tento překrásný žalozpěv o pomíjivosti životů i věcí, a kdyby tomu někde v paralelním vesmíru bylo naopak, neměl by sir Macca věru důvod si stěžovat.
Do stejné kategorie ale můžeme vřadit i rozjetou Cestu zakázanou rýchlosťou, jejíž trochu zahuhlaný zvuk nemůže překrýt úžasný náboj, korunovaný geniálně gradujícími hrátkami s bezeslovným vokálem v závěru. Téměř hardrockový ráz má také Kino Úsmev, do jehož nostalgického textu se Kamilu Peterajovi podařilo propašovat i nějaké ty zneklidňující odstíny. Naopak zcela bezelstná, až naivní je píseň Dnes som ťa videl..., kterou jedinou si Žbirka otextoval sám. Jedná se o skutečně triviální veršovánku, ale právě v tom je její bezprostřední kouzlo, navíc podpořené rytmicky neobyčejně chytlavou muzikou. Nezávaznou ale působivou milostnou lyrikou zase oplývá balada Bažant na víně, svěží zůstává i Vodný mlyn nebo beatlesácká Nezačínaj.
Především díky dvěma výše jmenovaným superšlágrům katapultovala deska Sezónne lásky Miroslava Žbirku do čela československé popové scény. Podařilo se mu dokonce přerušit patnáct let trvající kralování Karla Gotta na čele pofidérní, v tehdejší době však popularitu skutečně odrážející ankety Zlatý slavík. V nevídané míře se tentokrát kvalita protnula s normalizovaným masovým vkusem. Šňůru průzračných hitových perel však Meky v roce 1982 teprve začal navlékat.
Komentáře