Beatsteaks - Boombox

Řízci z Berlína Beatsteaks se ještě před třemi roky dušovali, že jdou na pětiletou hudební rekonvalescenci, ale už po dvou letech je začaly svrbět prsty a už si to mašírovali do studia. Nová nahrávka "Boombox" vznikala na trase Berlín - Los Angeles, kromě tradičního producenta kapely Mosese Schneidera do toho bandě holobrátků kňákal i Nick Launay a možná i on si připisuje na vrub výletnické choutky kapely do vod jiných žánrů.

Pětičlenná berlínská cháska zaplula do komerčnějších stok, než bylo kdy u nich zvykem. Pilotní singl "Milk & Honey" mi po prvním poslechu vnukl jedinou myšlenku. Kde je říznost? Prvoplánovost Beatsteaks neměli ve svém žebříčku mezi prvními deseti pojmy, ale je na čase si přivyknout tomu, že i tihle pardálové stojí o větší úspěch a ten vede ve většině případů přes rádio.

Radio friendly momentů je na placce více, než jsme byli zvyklí. Jedním z nich je song "Let’s See", kde si půjčili plážový griff na hit od kalifornských Sublime a především "Under A Clear Blue Sky", která ale přes svou komerční vyzývavost má v sobě něco dojemného a za srdce beroucího, co mě nutí se k téhle písni vracet. Pokud chtěli Beatsteaks opravdu masivní úspěch, měl tohle být jejich první singl. Překvapením pro mě je dancehallová záležitost "Automatic". Stejci k tomuto žánru nikdy na koncertech neinklinovali a najednou bum bác, jeden z nejzajímavějších momentů celého kotouče je právě tohle. Není se čemu divit, Beatsteaks se dlouhodobě kamarádí a podporují s další berlínskou ikonou Peterem Foxem, se kterým si museli plácnout někdy nad ránem u pivka, že natočí nějakou psinu, nad jejíž primitivností jedni budou kroutit očima a druzí zadkem.

Největší palby přichází v druhé polovině placky, kdy si Steaks museli ve studiu vyloženě říct: "K****, se***e na to, nebudeme ze sebe dělat č*****!" A natočili šest fláků, u kterých si skalní fanoušci odfouknou úlevou, že Beatsteaks are not dead. V nadpoloviční většině alba se oprostili od experimentů a natočili to, co od nich čekají fanoušci, které ulovili na stříbrném háčku v dobách trháků "Smack Smash" a "Limbo Messiah". Bouřlivé, rozohněné, vzletné, tvrdé a přitom v uších dobře znějící melodie. "Fix It" garážový, syrový track či ironický song "Cheap Comments" s perfektní basovou linkou jsou taháky alba.

Prostor u mikrofonu dostanou mimo frontmana Arnima i další Beatsteaks ovečky, slaďák Peter, ale zejména dítě punku Bernd, jenž si střihnul parádní záležitost "Behaviour", které by se klaněl i Joe Strummer. Sborový zpěv písně by přinutil vletět do pogového chumlu i fanoušky Katy Perry. "Access Adrenalin" je vyšperkovaná "Hail To The Freaks" z minulé placky s U2 nádechem. Celý "Boombox" uzavírá naléhavá "House On Fire", které přes její plačtivý tón neuškodilo ani školácké nanana v kytarovém intermezzu.

Beatsteaks točí desky, slušné desky, ale jejich studiové záležitosti nejsou nikdy tak precizní jako to, co předvádějí živě a čím dostávají fanoušky i náhodné kolemjdoucí do transu. Live dokážou i z těch největších hoven z alb vytvořit zlaté kuličky, na které skáčete jako pinpongové míčky. "Boombox" je studiově na sedm punktů, živě si k těm bodům připočtěte dalších devadesát tři a dostanete procentuální výsledek, který znázorňuje, jak zní nové songy na koncertech. Proto všem návštěvníkům letošího ročníku Rock For People doporučuji jejich koncert, který se uskuteční poslední festivalový den.