Není se však třeba bát, že by to už nebyl ten rošťák v teniskách z "Twentysomething". Jamieho Culluma však potkaly samé hezké věci, včetně manželství a narození dvou dcer, a tak se mu trošku změnily některé privilegované aktivity z dřívějška. Většina pracovních procesů totiž proběhla v prostorách domácího studia, kde k natáčení demosnímků použil vesměs vše, co měl po ruce (prý se dost i počítal iPhone a podobné hračky). Až ve finálních fázích vycestoval mimo stěny současného bydlení, kde se potkal i s producenty Jimem Abbissem, Dan The Automator nebo Duncanem Millsem. "Momentum" je milníkem v množství autorského materiálu (coververze jsou ve znatelné minoritě), který mu pomohl sepsat i jeho bratr Ben, a Jamie se zde kompletně vypisuje ze svého vpádu do jakési alternativy dospělosti.
Dalším znakem šesté řadovky tohoto gentlemana je žánrová pestrost a příklon k experimentování, který byl patrný již na "Catching Tales", odtud se zopakovala i ona spolupráce s Dan The Automator. Ta se asi nejvíce podepsala na klasice Cole Portera "Love For $ale", tu páni kompletně přepracovali k obrazu svému a z originálu toho příliš nezbylo. To druhý (a poslední cover základní verze alba) "Pure Imagination" je průzračně křehkou kráskou, v které Duncan Mills možná cílevědomě vykouzlil odér atmosférické rezonance ve stylizaci à la "Overgrown" Jamese Blakea. Tento song pochází z filmového muzikálu "Willy Wonka & The Chocolate Factory" (na motivy knihy Roalda Dahla),... číst dále
Není se však třeba bát, že by to už nebyl ten rošťák v teniskách z "Twentysomething". Jamieho Culluma však potkaly samé hezké věci, včetně manželství a narození dvou dcer, a tak se mu trošku změnily některé privilegované aktivity z dřívějška. Většina pracovních procesů totiž proběhla v prostorách domácího studia, kde k natáčení demosnímků použil vesměs vše, co měl po ruce (prý se dost i počítal iPhone a podobné hračky). Až ve finálních fázích vycestoval mimo stěny současného bydlení, kde se potkal i s producenty Jimem Abbissem, Dan The Automator nebo Duncanem Millsem. "Momentum" je milníkem v množství autorského materiálu (coververze jsou ve znatelné minoritě), který mu pomohl sepsat i jeho bratr Ben, a Jamie se zde kompletně vypisuje ze svého vpádu do jakési alternativy dospělosti.
Dalším znakem šesté řadovky tohoto gentlemana je žánrová pestrost a příklon k experimentování, který byl patrný již na "Catching Tales", odtud se zopakovala i ona spolupráce s Dan The Automator. Ta se asi nejvíce podepsala na klasice Cole Portera "Love For $ale", tu páni kompletně přepracovali k obrazu svému a z originálu toho příliš nezbylo. To druhý (a poslední cover základní verze alba) "Pure Imagination" je průzračně křehkou kráskou, v které Duncan Mills možná cílevědomě vykouzlil odér atmosférické rezonance ve stylizaci à la "Overgrown" Jamese Blakea. Tento song pochází z filmového muzikálu "Willy Wonka & The Chocolate Factory" (na motivy knihy Roalda Dahla), hudební složku napsali Leslie Bricusse a Anthony Newley; v původní verzi jej zpíval Gene Wilder, představitel Willyho Wonky.
"Momentum" je však napěchováno i jeho typickým rukopisem - "The Same Things", singlovka "Everything You Didn't Do" nebo ironická koketerie "Take Me Out (Of Myself)", kdy Cullum nikterak neklame citem pro hitovou přímočarost. V kontrastu je pak lehce drzá a zvukově pošpiněná "When I Get Famous", že by učesanější verze rozverného Willyho Moona? Dalším zpestřením je pak "Get A Hold Of Yourself" převážně postavená na akustické kytaře a prosté atmosféře. Protipólem jsou civilně tvářící se balady "Save Your Soul" a bezbřeze dojemná "Sad Sad World". Důležitým faktorem je zjištění, že zde není třeba hledat nějaká příliš komplikovaná melodická preludia, vše je totiž rozehráno od téměř minimalistických klavírních linek a přebytečná nabubřelost jej neoslovuje, což je i dobře. Jsou to vše písničky ušité na míru, s funkčními smysly a trochou výpomoci elektroniky.
Rozšířená deluxe verze
Úhledná knížečka přináší kromě rozšířeného vizuálu a fotek hned dva disky navíc. První je cédéčko s dalšími devíti tracky, mezi nimi jsou tři bonusy: dost osobní titulní písnička "Momentum" a covery "Unison" (uzavírá desku "Vespertine" Björk, sama o sobě nečekaná volba) a "Comes Love", tedy jazzový standard z broadwayského muzikálu "Yokel Boy". K nim je přilepen studiový živák z Abbey Road, jehož kostrou je selekce skladeb ze základní verze "Momentum". Druhý kotouč je DVD s krátkým, velmi strohým rozhovorem, mnohem zajímavější je pak část s Jamieho komentáři ke každé skladbě obsahující i názorné hudební ukázky, poznámky z natáčení a nečekaná odhalení (zejména u selekce převzatých songů). Tato edice si bez ostychu zaslouží i bod k dobru.
Ti, co očekávali více jazzovou verzi značky Jamie Cullum, budou možná zklamáni. "Momentum" je sám o sobě více patrný crossover napříč žánry, v němž je jazz jen jednou z mnoha složek, z nichž si vždy vybere nějaký element, který usadí do své finální skládačky. Zároveň se mu povedl vytříbený balanc odpovídající jeho vnímání dospělosti, do které právě dorostl, a jeho muzikálnost povyskočila do další úrovně odpovídající vlastním, nejenom životním cílům.
12.01.2016 - 19:14 | jirka.matys
Solidní deska, ale desku od desky Cullum obírá na jazzovosti (vždyť jeho klavír dostane pořádný prostor až ve třetí skladbě!) a talčí se do popovějších vod. Jinak je to deska velice solidní, zábavná, produkčně dobře ošetřená. Jamie se vyvíjí - a to je dobře. Škoda jen, že trochu jinam, než bych si možná já přál...