Devo - Something for Everybody

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byli Devo jednou z nejoriginálnějších a nejúchylnějších kapel. A tak, i když si k nim člověk nenašel cestu přímo, velmi brzy se s nimi setkal prostřednictvím coverů nejrůznějších muzikantů, kteří Devo často milovali. Nirvana hrála "Turnaround", Sepultura "Mongoloid", Soundgarden "Girl You Want" a tak bychom mohli pokračovat dlouho dál. Po dvaceti(!) letech vydávají Devo své deváté studiové album, na němž by opět mělo být pro každého něco.

"Something For Everybody" bylo nahráváno dlouhé tři roky a následně pak radikálně pilováno, remixováno a laděno k dokonalosti. Devo nechtěli nechat nic náhodě a snažili se vytvořit bombu, s kterou by navázali na svá nejlepší alba. K tomu ale dnes chybí moment překvapení. Devo již těžko mohou šokovat nebo přijít s nějakým novým neotřelým nápadem. A tak právě co nejdokonalejší propracování image se jeví jako nejrozumnější cesta s jedním velkým rizikem. Výsledek pak může ztratit jiskru a začne působit uměle. Nebude Fresh.

Už při prohlížení bookletu vás ta dokonalost dostane. Grafická čistota, výborné fotky. Stejné je to i při probírání se merchandisingem. Energy Dome, který známe už od alba "Freedom Of Choice" z roku 1980, je tentokrát vyveden ve světle modré barvě, pečlivě vybírané pro toto album za pomoci testování focus groupami. Devo v roce 2010 jsou hlavně o image. A o marketingu. O náladě. Muzika je jen jedním stejně důležitým důvodem jejich existence. Devo jsou nadžánrovým, nadoborovým uměním, chcete-li.

Když pak pustíte album samotné, je od prvních taktů "Fresh" jasné, o koho jde. Devo zůstávají čitelní, jejich synthrock jako by patřil zpátky do osmdesátých let. V některých případech pak na první poslech vnímáte oproti starým nahrávkám jen jediný rozdíl - aktuální skladby disponují současným zvukem. Devo stále ironizují, ale chybí jim právě ta jiskra nové vlny před třiceti lety. Už to není ten šílenej úlet. Takže ve finále máte někdy pocit, že parodují sami sebe, a jindy že do dnešní doby už asi nepatří.

Devo se snažili najít komplexní dokonalost. Určitě odvedli moře práce. Hrubě kalkulovali (což v jejich případě nemusí být na škodu). Nahráli tuctové sebeironizující věci ("What We Do"), ale povedly se jim i zábavné kousky ("Mind Games"). Oproti svým počátkům už nejsou schopní být dostatečně blázniví a ztrátu toho šílenství nelze dohnat žádnou cestou. Až budu chtít zas slyšet Devo, vrátím se ke starým deskám. Ty už dnes taky nikoho nešokují, ale člověk podvědomě chápe, jak velký odvaz to ve své době byl. A to i přes to, že "Something For Everybody" není úplně blbá deska.