80 %
50m znak - Nadechnout se
Ten název, "Nadechnout se", se pro jednou zase trefil. Najdeme v něm totiž nejen přání, ale i spoustu naděje - a přesně tím se desítka...
90 %
Monika Načeva - Jdem temným dnem
Egon Bondy a po jednom textu Pavla Zajíčka, Ivana Blatného, Vladimíry Čerepkové, Věry Jirousové, Jana Hanče, Šárky Smazalové a Milana...
80 %
Aleš Brichta - Výlet do bájí (3CD)
Aleše Brichty - ten vyšel pod názvem "Dívka s perlami ve vlasech" už před takřka čtvrtstoletím. Obsahoval tehdy z drtivé většiny...
70 %
Ravenoir - Nocturne
Ravenoir dostává do popředí.
Přebal budiž nápovědou. V roce 2024 mizí infernální motivy a nahradil jej prostý temně modrý samet...
90 %
Autumnist - Anatomy Of Shadows
rozjet do několika tracků naráz. Základ "Anatomy Of Shadows" vznikal ještě před covidovou prolukou, kdy tyto rozpracované prvotní náčrty...
26.08.2013 - 21:04 | Sebadoh
Deska roku?! Dost možná jo!
Říká se, že třetí deska rozhodne. Osobně na tyhle kecy moc nedám, ale pokud je to pravda, tak o budoucnost Defeater nemám nejmenší obavy. Tohle album je zatím nejlepší (a to i obě předchozí jsou vynikající) nahrávkou téhle party. Defeater tu opět produkují svůj typický hardcore středního tempa, kterému se nyní říká moderní hardcore. Oproti předchozím deskám je ale tentokrát přece jenom více agresivnější a řekl bych i více rozkročenější. Celou desku hned na úvod otvírá úžasnej track Bastards, kterej ovšem bledne před ještě lepším trackem druhým - No Shame je famózní song s úžasným gradujícím závěrem. Třetí Hopeless Again se rozjíždí zase jako klasická punkovka, aby v závěru přešla do typickýho Defeater stylu. A takhle bych v chválení Letters Home mohl pokračovat track po tracku... Přesto bych ještě jeden rád vyzdvihl - Bled Out. Jak už je u Defeater dobrým zvykem, poslední track bývá tradičně hodně dlouhý a ve valivým tempu. A ano, i tentokrát se chlapci drží tradice a ze závěrečný vyřvávačky, že "všechno co vidím, je ten hajlzl ve mně" (ústřední motiv téhle desky, který ji jak otvírá, tak nakonec i zavírá) leze mráz po zádech.
Kapela také na Letters Home zachovává další tradici - koncepční album. Děj se opět točí kolem dysfunkční rodiny zničený druhou světovou válkou. A tak zde zase máme témata závislosti, pocitů viny, víry, lásky, ztráty blízkého člověka... Booklet je pěkně vyveden ve formě dopisů z války.
Shrnuto a podtrženo: deska nemá jediný slabý místo, kapela je ve vrcholný formě a já se už téměř měsíc nemůžu hnout od přehrávače.
PS: teď čekám na odpověď od podobně hrajících Verse, ale laťka je tentokrát nastavená kurevsky vysoko.