Black Rebel Motorcycle Club - Beat the Devil's Tattoo
Tracklist
- "Beat the Devil's Tattoo" - 3:47
- "Conscience Killer" - 3:47
- "Bad Blood" - 5:11
- "War Machine" - 3:59
- "Sweet Feeling" - 3:27
- "Evol" - 5:53
- "Mama Taught Me Better" - 4:46
- "River Styx" - 3:55
- "The Toll" - 3:38
- "Aya" - 5:39
- "Shadow's Keeper" - 6:12
- "Long Way Down" - 4:34
- "Half-State" - 10:20
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
řadové album
2010
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
20.09.2012 - 15:36 | Rey
Hele tak fakt teď nevím... byl jsem tam nebo jsem tam nebyl? A pokud jo, co to bylo za podivnej postkatastrofickej kabaret? Nečíhaj venku nějaký trifidi, nebo krvežíznivej duch poblázněnýho řezníka z bejvalech městskejch jatek, kterej spadnul do přerostlýho mlejnku na paštiky? Ale jo, byl jsem tam. Jen kámoš Kuba tam nebyl - odkalil to na podivným předkatastrofickým srazu abiturientů.
Kdyby se vám zdálo o čem to tady vlastně plácám, tak teď tedy hezky navostro: 21. 5. 2010 tahle partička ze San Francisca zakotvila v SaSaZu - podle mýho názoru v tom nej(d)efektnějším pseudoklubu pseudozlatý mládeže v Praze a vodvedla sakra vynikající práci. Bohužel jen pro pár platících a jedním z nich jsem byl já a skvěle jsem si to užil. Zbytek a/ buď nevěděl vo jakou událost se jedná a kalil svý pseudošampíčka rychlejch špuntů někde na SaSaZu galerii, b/ nebo věděl vo co de, ale dovnitř se díky exkluzívní a extravybroušený péči vymaštěnejch pseudo goril u vchodu neměl šanci dostat. Tak jo, jdu do toho, řekl jsem si a nechal se lecčíms leckde leckým prošacovat (pro exluzivní hudební zážitky jsem schopen absolvovat leccos), byl jsem vevnitř a hele - byl jsem tam bezkonkurenčně nejstarší v bezkonkurenčně nejnepatřičnějším vohozu kecky-džíny-triko-džíska a možná i proto tam na mě všichni koukali skrz svý pseudozlatý prsty, pokud tedy v rukou nedrželi ty svý drinky co zrovna letěj na fejsbúku.
Předkapela byla exkluzívní - takhle zahraný soundtracky k neexistujícím špageťáckejm westernům jsem dlouho neslyšel. Jen holt před podiem křepčilo asi pět podivnejch individuí, s gringama neměli společnýho zhola nic.
A pak to přišlo: BRMC v celý parádě - kalifornská garáž se staženou hliníkovou nejtovanou roletou (taky ujíždíte na těch skvělejch nejtovanejch hliníkovejch přívěsech z americkejch bijáků 60. a 70. let?), vyhulený kytary, tma, černo, mlha, stroboskopy, odrazky, brzdový světla, skvělá imidž, černý ouzký džíny, bigbít, rock´n´roll, mše nanebevzetí před definitivním pádem do pekla. Pár esemesek Kubovi na večírek afghánskejch studentů s janě signifikantníma odpověďma "...jo, už jdu vole, už hrajou? Zdrž je...za chvíli jsem tam..." signalizujícíma, že to Kuba na abiturientským večírku slušně rozjel a tudíž nepřijde a nemá mu cenu do poledne příštího dne volat, že to bylo skvělý, že BRMC jsou ve formě, a že příště už tedy určitě nepřijedou, protože kapela jejich formátu holt nemá zapotřebí hrát pro pár platících v kulise postkatastrofickýho horroru o reinkarnaci plešatýho řezníka, co za první republiky spadnul na tom samým místě v holešovickejch jatkách do polointeligentního stroje na paštiku, a v roce 2010 se zjevil jako tupě smějící se polointeligentní gorila hlídající vstup do tohohle podsvětí.
No tak jo, byl jsem tam, viděl a slyšel jsem BRMC v SaSaZu a říkám vám - byl to rock´n´roll. Tak příště zase někdy v SaSaZu - hledejte postaršího chlápka v nejšílenějším vohozu kecky-džíny-triko-džíska.