Aktuální nahrávka, která vyšla na bílém vinylu s obalem s vystouplým symbolem, který všechna tři alba provází, se v duchu svého názvu skládá ze dvou kompozic. "Tensions" a "Releases" v podstatě popisují nekonečný cyklus v lidských životech - všichni se pohybujeme od různě dlouhých a různě intenzivních období napětí k obdobím uvolnění. Tento cyklus se projektu Stroon daří vtělit do dvojice téměř dvacetiminutových amébických skladeb.
Formát volně plynoucího hudebního toku je u obou částí v zásadě stejný, liší se ale nálady. Dominuje vokál sopranistky Kataríny Kurucové, které se v prvém případě věnuje tématům, které člověka znervózňují ("2020’s first the virus, than the war!"), ta druhá, kde je těch slov podstatně méně (jak smutné), naopak patří klidným, téměř zenovým obrazům a závěrečnému pochopení: "Now I see both: Dichotomy dissolves".
Je to konečný kýžený klid, nebo přijetí toho, že se tenze a uvolnění vzájemně doplňují? Místa k promýšlení těchto otázek nabízí Stroonova hudební krajina spoustu a navíc končí svým způsobem otazníkem, otevřeně.
Vokální linky - nutno zdůraznit, že se jedná o klasický zpěv - se tu doplňují se smyčci, pianem, bicími, trombónem, klarinetem a elektronikou. Tenzní část více pracuje s nečekanými přechody, dočkáme se i chaotické, nervózně rozvolněné pasáže, skladbou více prostupuje temnota a nejistota očekávání.
Naproti tomu uvolněná část se nese více v duchu... číst dále
Aktuální nahrávka, která vyšla na bílém vinylu s obalem s vystouplým symbolem, který všechna tři alba provází, se v duchu svého názvu skládá ze dvou kompozic. "Tensions" a "Releases" v podstatě popisují nekonečný cyklus v lidských životech - všichni se pohybujeme od různě dlouhých a různě intenzivních období napětí k obdobím uvolnění. Tento cyklus se projektu Stroon daří vtělit do dvojice téměř dvacetiminutových amébických skladeb.
Formát volně plynoucího hudebního toku je u obou částí v zásadě stejný, liší se ale nálady. Dominuje vokál sopranistky Kataríny Kurucové, které se v prvém případě věnuje tématům, které člověka znervózňují ("2020’s first the virus, than the war!"), ta druhá, kde je těch slov podstatně méně (jak smutné), naopak patří klidným, téměř zenovým obrazům a závěrečnému pochopení: "Now I see both: Dichotomy dissolves".
Je to konečný kýžený klid, nebo přijetí toho, že se tenze a uvolnění vzájemně doplňují? Místa k promýšlení těchto otázek nabízí Stroonova hudební krajina spoustu a navíc končí svým způsobem otazníkem, otevřeně.
Vokální linky - nutno zdůraznit, že se jedná o klasický zpěv - se tu doplňují se smyčci, pianem, bicími, trombónem, klarinetem a elektronikou. Tenzní část více pracuje s nečekanými přechody, dočkáme se i chaotické, nervózně rozvolněné pasáže, skladbou více prostupuje temnota a nejistota očekávání.
Naproti tomu uvolněná část se nese více v duchu meditativního ambientu s proplétajícími se vokálními vrstvami, ale je v ní prostor i na uvolněnou, až téměř taneční pasáž s výraznějším beatem. Vše tu ladně vychází jedno z druhého, oproti nevyzpytatelné nervozitě a nabuzené emocionalitě první dvacetiminutovky.
Obě dvě kompozice ale skvěle lícují a výborně drží pohromadě. Jako celek se "Meditations on Dichotomy" nepoddávají posluchači snadno. Až postupným proposloucháváním se vysvítají jednotlivé nápady a detaily promyšlené, emociálně bohaté a hudebně barevné skládačky. Stroon ale nakonec dovede posluchače připoutat, skladby mají své specifické charisma i nosnou atmosféru a rozhodně stojí za to se jimi nechat unášet. Je to zážitek.]]>
Komentáře