Fanouškům Deftones asi netřeba připomínat, že pilíři kapely jsou zpěvák Chino Moreno se svým rockově romantickým vokálem a kytarista Stephen Carpenter, jehož metalová kytara dodává ten správný heavy zvuk. Jejich společné síly a autorské průniky stojí za velkou částí úspěchu formace. Zatímco poslední deska "Gore" se nechala lehce unést k zasněnějšímu pohledu Morena, na novince "Ohms" se těžítko vah převážilo naopak na stranu Carpentera.
Ačkoliv byli Deftones dlouho řazeni do ranku nu-metalových pionýrů, oproti svým spolustvořitelům žánru (Limp Bizkit, Korn či Linkin Park) uběhli, co se hudební tvorby týče, nejdelší trať. Skupina zvukově experimentovala už po vydání kultovní nahrávky "White Pony" a zkoušela odolnost svých fanoušků. Ti na ně nezanevřeli, přestože přes svou slavnou auru je chápeme trochu jako rockový a metalový underground.
Novinka "Ohms" to přesně dokazuje. Žádné hity, žádné líbivé nebo chytlavé melodie. Vyjma úvodní skladby "Genesis" na ní nenajdeme ani zapamatovatelnější motivy. Nahrávka je ale o to více magicky přitažlivá, autorsky precizní a instrumentálně osvěžující. Žádná vata a žánrová klišé, jen tvrdá progrese.
Skvostem je syrová "Urania" s metalovým riffem v úvodu, přecházející prostřednictvím vokální linky do melancholické nálady. Podobné kombinace těžké metalovosti a až snového dream popu jsou nejtypičtějším znakem alba a v posluchači vytvářejí pocit dezorientace, napětí a zmatenosti.... číst dále
Fanouškům Deftones asi netřeba připomínat, že pilíři kapely jsou zpěvák Chino Moreno se svým rockově romantickým vokálem a kytarista Stephen Carpenter, jehož metalová kytara dodává ten správný heavy zvuk. Jejich společné síly a autorské průniky stojí za velkou částí úspěchu formace. Zatímco poslední deska "Gore" se nechala lehce unést k zasněnějšímu pohledu Morena, na novince "Ohms" se těžítko vah převážilo naopak na stranu Carpentera.
Ačkoliv byli Deftones dlouho řazeni do ranku nu-metalových pionýrů, oproti svým spolustvořitelům žánru (Limp Bizkit, Korn či Linkin Park) uběhli, co se hudební tvorby týče, nejdelší trať. Skupina zvukově experimentovala už po vydání kultovní nahrávky "White Pony" a zkoušela odolnost svých fanoušků. Ti na ně nezanevřeli, přestože přes svou slavnou auru je chápeme trochu jako rockový a metalový underground.
Novinka "Ohms" to přesně dokazuje. Žádné hity, žádné líbivé nebo chytlavé melodie. Vyjma úvodní skladby "Genesis" na ní nenajdeme ani zapamatovatelnější motivy. Nahrávka je ale o to více magicky přitažlivá, autorsky precizní a instrumentálně osvěžující. Žádná vata a žánrová klišé, jen tvrdá progrese.
Skvostem je syrová "Urania" s metalovým riffem v úvodu, přecházející prostřednictvím vokální linky do melancholické nálady. Podobné kombinace těžké metalovosti a až snového dream popu jsou nejtypičtějším znakem alba a v posluchači vytvářejí pocit dezorientace, napětí a zmatenosti. Tyto pocity ostatně skvěle vystihl na přebalu desky dvorní výtvarník skupiny Frank Maddocks, který stojí za všemi covery alb kapely od "White Pony". Zajímavostí je, že ho zdobí bezmála třináct tisíc teček.
Sílu frustrace umocňují dvě rafinované pecky uprostřed nahrávky: "The Spell of Mathematics" a "Pompeji". Sonické výbuchy noiseových zvuků a ruchů se ztrácejí a objevují za neustálé tepavé rytmiky dvojice Vega a Cunningham. Výrazný prostor také dostali post-moderní klávesy Franka Delgada, které pracují pro dosažení chtěné atmosféry. Třeba v úvodu pecky "This Link Is Dead" evokují klávesové aranže soundtrack k tísnivým filmům typu "Interstellar".
Deftones pro novinku přichystali temnější materiál než na odlehčenějším předchůdci "Gore", který je docenitelný až po více posleších. Dobrou práci odvedl také Terry Date, se kterým se formace rozešla na eponymní desce z roku 2003, aby se o sedmnáct let později znovu sešli u další skvělé spolupráce. "Ohms" je povedený počin po všech stránkách.
08.10.2020 - 18:14 | Meca76
Na Ohmoch sa Deftones konečne dostanú cez hlasitú, alebo jemnú dynamiku, ktorá ich tak dlho obopínala.
Ak minulé albumy v diskografii Deftones definovali kľúčové body v príbehu vášho života, môžete očakávať, že Vás najnovšia kapitola dôkladne pohltí pozoruhodnou hudobnou cestou, ktorá sa napriek všetkým šanciam stala ešte príťažlivejšou.
28.09.2020 - 17:43 | David Bátor
Tohle album je naplněno nadskutečnou energií, která citlivého posluchače doslova vystřelí do hlubin podstaty vesmíru a vlastní duše. Je to síla. Hudební extáze!! 100%
23.09.2020 - 19:13 | 3DDI3
Kompaktní album s mnoha skvělými momenty. Deftones se vrací ke staršímu stylu skládání. Prim hraje Carpentrova devíti strunka, podpořená perkusemi. Chytlavé riffy obestírá Morenův snový vokál, se kterým pracuje spíše jako s dalším nástrojem. Překvapivé až taneční melodie se prolínají s hutným metalovým zvukem. Ceremony má fantastický vývoj, závěrečné luskání v The Spell of Mathematics bude na koncertech chuťovka. Další vynikající deska.