80 %
50m znak - Nadechnout se
Ten název, "Nadechnout se", se pro jednou zase trefil. Najdeme v něm totiž nejen přání, ale i spoustu naděje - a přesně tím se desítka...
90 %
Monika Načeva - Jdem temným dnem
Egon Bondy a po jednom textu Pavla Zajíčka, Ivana Blatného, Vladimíry Čerepkové, Věry Jirousové, Jana Hanče, Šárky Smazalové a Milana...
80 %
Aleš Brichta - Výlet do bájí (3CD)
Aleše Brichty - ten vyšel pod názvem "Dívka s perlami ve vlasech" už před takřka čtvrtstoletím. Obsahoval tehdy z drtivé většiny...
70 %
Ravenoir - Nocturne
Ravenoir dostává do popředí.
Přebal budiž nápovědou. V roce 2024 mizí infernální motivy a nahradil jej prostý temně modrý samet...
90 %
Autumnist - Anatomy Of Shadows
rozjet do několika tracků naráz. Základ "Anatomy Of Shadows" vznikal ještě před covidovou prolukou, kdy tyto rozpracované prvotní náčrty...
60 %
Olympic - 4 (LP reedice 2024)
Olympic opravdu složitými časy. První dvě alba skupiny se stala kultovními a i poté jí vycházely silné singly typu "Dynamit" či "Otázky"....
15.09.2023 - 12:00 | Apache
Lidé, kterým se toto líbí
Asi budu jeden z mála, jehož nejoblíbenější album Judas Priest je právě Killing Machine. Možná je to proto, že oproti jiným počinům zde Rob Halford používá na svoje poměry místy až nezvykle hluboko položený zpěv, což mně, který se zrovna nevyžívá v uječených vokálech, velmi vyhovuje. Rob se svou hlubší hlasovou polohou pracuje naprosto fantasticky a nezlobil bych se, kdyby ji upřednostnil i jinde než na tomto albu. V každém případě, Killing Machine je pro mě skutečný začátek Judas tak, jak jsem je měl nejradši (období 1978 - 1986). Předtím sice už vydali jedno vcelku interesantní album (Sad Wings of Destiny), ale tomu, co předvedli ve výše vymezeném období, se v mých uších nic z předchozí ani pozdější tvorby nevyrovná. Killing Machine je pro mě naprosto zlomový počin, jehož kvality si vychutnávám dodnes. Přece jen schopnost napsat údernou, jasnou a chytlavou píseň je pro mě víc než předvádět hráčskou ekvilibristiku ve složitých, překombinovaných kompozicích. A Evening Star, Hell Bent for Leather nebo Take on the World jsou songy, které moje nároky v tomto ohledu plně uspokojují. Ovšem i jinak je toto album od otvíráku Delivering the Goods, přes titulní valivou pecku a následnou strhující vypalovačku Running Wild až po luxusní baladu Before the Dawn doslova napěchováno skvosty. I ty relativně slabší kousky pozdvihuje na vyšší úroveň Robův suverénní, sugestivní zpěv. Před tímhle albem jsem od této kapely slyšel Point of Entry, British Steel a Stained Class (v tomto pořadí), a i když se mi první dvě jmenované desky líbily hodně, teprve tahle ze mě udělala fanouška Judas Priest po celý zbytek 80. let.