Když v létě 2013 vyšla deska "Electric", pro Pet Shop Boys to znamenalo nejen první nahrávku na jejich vlastním labelu x2, ale také návrat do silně elektronicko-tanečních vod, na němž je doprovázel producent Stuart Price. Nadšená reakce fanoušků i hudebních publicistů vyústila v rozhodnutí, že s ním hodlají natočit hned albovou trilogii. Logicky se dalo očekávat, že "Super" tak bude v podstatě "Electric 2.0", což se ale ukázalo jako zcela liché. Aktuální album je sice stále elektronické a taneční, ale zcela jiným způsobem.
První promosingl "Inner Sanctum" ještě klamal tělem, protože výrazně klubová skladba bez slok a pouze s refrénem na minulou desku plynule navazovala. Celá nahrávka ale ukázala, že i když byla trojice ve stejném studiovém složení, opět se vydala jiným směrem a rozhodla se úspěšný recept z "Electric" neopakovat. Pryč tak jsou rozsáhlé elektronické kompozice, písničky trvají okolo čtyř minut a ve většině jsou více... písničkovější. Samozřejmě v porovnání s minulým albem, ne tou částí jejich tvorby, kterou známe z rádií.
Neplatí to ale u všech položek kolekce. Jako by se Pet Shop Boys rozhodli nenechat se svazovat vždy tradičním písničkovým schématem, a tak kromě zmíněné "Inner Sanctum" jej uložili k ledu i u několika dalších položek. Hned úvodní "Happiness" také ignoruje sloky a vystačí si pouze s refrénem. Největším úletem je ale skladba "Pazzo!", v níž Tennant nad tepajícím beatem pouze deklamuje pár slov.
číst dále
Když v létě 2013 vyšla deska "Electric", pro Pet Shop Boys to znamenalo nejen první nahrávku na jejich vlastním labelu x2, ale také návrat do silně elektronicko-tanečních vod, na němž je doprovázel producent Stuart Price. Nadšená reakce fanoušků i hudebních publicistů vyústila v rozhodnutí, že s ním hodlají natočit hned albovou trilogii. Logicky se dalo očekávat, že "Super" tak bude v podstatě "Electric 2.0", což se ale ukázalo jako zcela liché. Aktuální album je sice stále elektronické a taneční, ale zcela jiným způsobem.
První promosingl "Inner Sanctum" ještě klamal tělem, protože výrazně klubová skladba bez slok a pouze s refrénem na minulou desku plynule navazovala. Celá nahrávka ale ukázala, že i když byla trojice ve stejném studiovém složení, opět se vydala jiným směrem a rozhodla se úspěšný recept z "Electric" neopakovat. Pryč tak jsou rozsáhlé elektronické kompozice, písničky trvají okolo čtyř minut a ve většině jsou více... písničkovější. Samozřejmě v porovnání s minulým albem, ne tou částí jejich tvorby, kterou známe z rádií.
Neplatí to ale u všech položek kolekce. Jako by se Pet Shop Boys rozhodli nenechat se svazovat vždy tradičním písničkovým schématem, a tak kromě zmíněné "Inner Sanctum" jej uložili k ledu i u několika dalších položek. Hned úvodní "Happiness" také ignoruje sloky a vystačí si pouze s refrénem. Největším úletem je ale skladba "Pazzo!", v níž Tennant nad tepajícím beatem pouze deklamuje pár slov.
Největší a také nejlepší část alba ale tvoří v podstatě jednoduché skladby, které jsou (jako) dělané pro taneční party a živé koncerty. "Undertow", "Burn", "Say It To Me" či "Groovy" nenechají nikoho na pochybách, že Tennant s Lowem sami sice moc netančí, ale taneční hudbu mají skutečně v krvi. Z podobného ranku, ač s trochu melancholičtější náladou, je i závěrečná kráska "Into Thin Air".
Škoda jen, že dvojice vsadila na singly, které v kontextu desky zapadají a nevystihují ji. Pilot "The Pop Kids" sice obsahuje jeden z nejlepších textů, jaké v posledních letech stvořili, po hudební a melodické stránce jde ale o průměr. Stejně tak "Twenty-something", který doplňuje silný černobílý klip, samostatně moc neobstojí. Mírně nudí i jediná pomalejší "Sad Robot World", s níž si asi chtěli odškrtnout povinnou baladu. Béčko nějakého singlu by jí slušelo mnohem víc.
"Super" rozhodně není špatné album, jen je poněkud nevyrovnané. Pet Shop Boys na něm opět přišli s něčím novým, jen se jednotlivé albové položky občas spíše bijí, než by nabízely synergii. Pár koncertních perel na něm ovšem najdeme úplně bez problémů.
Komentáře