Marillion - Live From Cadogan Hall

Marillion jsou tím typem kapely, která kolem sebe buduje okruh věrných posluchačů, kteří by se - být osmdesátá léta - sdružovali ve fanklubech a posílali si xeroxované oběžníky o čemkoliv, co by se kolem nich šustlo. Je ovšem třeba také říct, že jim nepropadnete kvůli jednomu hitu či pouhému šarmu zpěváka Steva Hogartha. Pomineme-li instrumentální zručnost i přitažlivost rocku, který lze vybavit předponami art- či prog-, zůstávají zajímaví především hloubkou skladeb, k nimž se lze vztáhnout, aniž by se jakkoliv podbízely.

Důkazem může být právě živá nahrávka z akustického turné, která vystihuje sice jen jednu tvář kapely, zato tu zásadní. Úpravou či místy vcelku zásadním přepracováním skladeb do akustické podoby posílili Britové jejich rozjímavou náladu, zároveň je však poněkud unifikovali. Pomáhá proto, když skladby znáte, a dokážete se tak snáz vcítit do jejich nuancí i nových významů. "Live From Cadogan Hall" není deska, která dokáže sjednat věrnost nových posluchačů. Tím, jak rozbíjí skořápku už tak křehkých skladeb, ale dokáže prohloubit důvody, proč jimi jste.

Největší díl zodpovědnosti padl tentokrát na Hogarthův zpěv, který zprostředkovává jádro emočního poselství, ale také nese většinu melodií, které by jinak přebíraly třeba zde takřka absentující elektrické kytary. Instrumentální party tu v prvé řadě dokreslují zpěv, a tedy i emoce, až to místy upadá do nevýraznosti a jednostrunnosti. Tento večer však není o rock'n'rollu, ale poklidném rocku pro dospělé, který je sice příjemný na poslech, ale nikdy ne přehnaně konejšivý.

Inovovaná aranžmá nejsou nijak překomponovaná, působí spíše jako křehké fragmenty zachycené zkušenými sběrateli vzpomínek. Že je nějaká hudba klidná, ještě neznamená, že bychom u ní měli zavírat oči - Marillion právě naopak smysly bystří a dokáží svět nahlížet ve vší jeho rozpolcenosti. Křehkost a zkušenost jsou slovy, která bychom měli ve větách o této skupině používat nejčastěji. Britové netvoří velkolepé krajinomalby, ale skromná zátiší, v nichž si vystačí s málem, avšak jimiž dokazují, že jedna umělecká disciplína prostě nemůže být nadřazena druhé.

Akustické skladby na "Live From Cadogan Hall" (kromě recenzovaného dvouCD vyšlo i DVD a Blu-ray) mohou splývat více než jejich originální verze, zároveň však stvrzují, že tvorba Marillion není jen o atraktivním hábitu progresivního rocku, jenž zůstává pro mnoho posluchačů přitažlivý, přestože progresivita zůstala už jen v jeho jméně. Skupina dokáže skládat neprvoplánovou hudbu, která vyvolává spontánní reakce. Zlomená srdce a zastavené osudové momenty se dočkaly svých jedinečných zhudebňovatelů. A je vlastně malý zázrak, že si takováto křehká kapela dokázala najít tolik příznivců.