R.E.M. - Reckoning
Tracklist
- 01. Harborcoat (3:54)
- 02. 7 Chinese Bros. (4:18)
- 03. So. Central Rain (I'm Sorry) (3:15)
- 04. Pretty Persuasion (3:50)
- 05. Time After Time (AnnElise) (3:31)
- 06. Second Guessing (2:51)
- 07. Letter Never Sent (2:59)
- 08. Camera (5:52)
- 09. (Don't Go Back To) Rockville (4:32)
- 10. Little America (2:58)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Skladatelský zápal, s nímž vznikala deska Reckoning, byl podle členů R.E.M. takový, že se nějakou dobu dokonce uvažovalo o natočení dvojalba. Nakonec z toho sice sešlo, ale kvalitativní vyrovnanost kolekce, pranic nezaostávající za kultovním debutem Murmur, autorskou potenci kapely potvrzuje. Obtížnou zatáčku zvanou "syndrom druhého alba" vybrali R.E.M. bravurně a svůj kultovní status zejména mezi americkou vysokoškolskou mládeží vydatně posílili.
O nějakém výrazném stylistickém posunu se příliš hovořit nedá, ostatně skupina se v tomto směru ani po zbytek dekády neuchylovala k žádným dramatickým výkyvům, jaké pak přišly v devadesátých letech. Znatelně se ale proměnil zvuk, který je sytější, energičtější, a to především v rytmické stopě. Také zpěv Michaela Stipea je teď trochu jinak odstíněný: zní důvěrněji, vřeleji a méně uštěpačně. To se samozřejmě týká především pomalejších písní jako jsou Time After Time (Annelise) a Camera, které k emocionálnějšímu výrazu přímo vybízejí, ale změna nálady směrem k zádumčivějším polohám se dá vztáhnout na album jako celek. Přesto ani tentokrát nechybějí svižné hitovky, jimž vévodí singlová (Don't Go Back To) Rockville se silným countryovým nádechem, v těsném závěsu následovaná písněmi jako Harborcoat, Pretty Persuasion nebo So. Central Rain (I'm Sorry), kterou v závěru pěkně vygraduje piano Mikea Millse.
Podstatné je, že autorská ani instrumentální vynalézavost R.E.M. nejeví... číst dále
řadové album
1984
80 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
03.06.2013 - 18:28 | blueskin
druhé album r.e.m. mi oproti skvělému debutu murmur k srdci nijak zvlášť nepřirostlo. přitom je při pozorném poslechu plné pozoruhodných hudebních nápadů, jen se kamsi vytratila ona sympatická post-punková neučesanost. nahradila je zbytečně krotká aranžmá, z nichž jako nejvýraznější poznávací prvek vystupují zvonivé kytary a proplétající se vícehlasy. jako by tu r.e.m. předjímali svoji pozdější příslušnost ke střednímu proudu, byť i tady šlo o pop s názorem a na hony vzdálený uhlazené rádiové produkci.