80 %
50m znak - Nadechnout se
Ten název, "Nadechnout se", se pro jednou zase trefil. Najdeme v něm totiž nejen přání, ale i spoustu naděje - a přesně tím se desítka...
90 %
Monika Načeva - Jdem temným dnem
Egon Bondy a po jednom textu Pavla Zajíčka, Ivana Blatného, Vladimíry Čerepkové, Věry Jirousové, Jana Hanče, Šárky Smazalové a Milana...
80 %
Aleš Brichta - Výlet do bájí (3CD)
Aleše Brichty - ten vyšel pod názvem "Dívka s perlami ve vlasech" už před takřka čtvrtstoletím. Obsahoval tehdy z drtivé většiny...
70 %
Ravenoir - Nocturne
Ravenoir dostává do popředí.
Přebal budiž nápovědou. V roce 2024 mizí infernální motivy a nahradil jej prostý temně modrý samet...
90 %
Autumnist - Anatomy Of Shadows
rozjet do několika tracků naráz. Základ "Anatomy Of Shadows" vznikal ještě před covidovou prolukou, kdy tyto rozpracované prvotní náčrty...
60 %
Olympic - 4 (LP reedice 2024)
Olympic opravdu složitými časy. První dvě alba skupiny se stala kultovními a i poté jí vycházely silné singly typu "Dynamit" či "Otázky"....
03.04.2021 - 9:32 | Meca76
Ragged Glory dosahuje svoj vrchol v pľuzgierovitom a vrcholne žalostnom „Fuckin 'Up“ so svojim trhacím riffom a vŕzgajúcimi gitarovými elektródami na čele a Neil je vo svojom obvyklom mikrotónom dobrodružnom vokálnom štýle, a narieka, čo určite je univerzálny nárek.
04.04.2012 - 19:29 | Rey
Ano, přiznávám se. Jsem jeho oddaným fanouškem NY už řadu let poté, co jsem ho s Crazy Horse shlédl v době jejich nejvyšší formy v r.1998 v Berlíně. Byla z toho láska na celý život a cesta domů po tehdy ještě hrbaté panelové dálnici z Berlína do Prahy v pěti lidech v malém Renaultu Alpine byla vlastně cesta rájem, vyplněná několikahodinovou zcela nekritickou obdivnou diskusí na téma co jsme to vlastně právě zažili... Poté jsem ho vždy s odstupem asi pěti let viděl v Německu ještě 2x a vždy se jednalo o dokonalý zážitek. To se u nás proboha nenajde alespoň jeden jediný promotér, který všem hudebním fanouškům v ČR splní sen vidět Neila Younga? Nebo jsme opravdu natolik nekulturním národem, že nám postačí ubohé televizní estrády s ušmudlanými domestikovanými pidihvězdičkami neschopnými se trefit do playbacku, které si o sobě myslí, že jsou tím pravým národním pokladem?
Ale zpět k Ragged Glory. Je to fenomenální placka s rockovým nářezem a hymnickými songy odřenými až na kost. Je v nich vše: duše, láska, vztek, pokora, ďábel vyvolávaný i zatracovaný, široký obzor i úzká soutěska, která je zkratkou až do samotného pekla - nebo že by nakonec přece jen vedla do nebe? Nelze vyzvednout jeden či dva tracky nad ostatních 8. Album drží pohromadě jako celek a kdykoliv si ho pustím, mám dojem, že se řítím po Route 66 napříč Amerikou. Kdybych měl z přinucení nějakým hudebním analfabetem zvolit jednu jedinou placku do auta, nebo čistě jen pro zvednutí nálady, vždy to bude jen a jen Ragged Glory a kdybych měl volit dvě, pak k Ragged Glory přihodím Exile On Main Street od Rolling Stones. Vlastně to není náhoda obě jsou totiž čirou esencí základních kamenů, ze kterých je vystavena celá rocková hudba s americkými kořeny, až na několik čestných výjimek nesešněrovaná evropským, možná trochu úzkoprsým, hudebním myšlením svádějícím ke koncepčnosti a itelektuálnímu klientelismu. Nevím, čím to je - že by tím širokým obzorem, rozlohou, přístupem k životu a životní zkušeností v zemi za pověstnou louží?
A nakonec ještě takové malé upozornění: Ragged Glory i Exile... vyvolávají těžkou závislost a při jejich poslechu je potřeba točit volume stála doprava. Tak potěšte sebe i sousedy široko daleko, otočte volume doprava a poslouchejte...