Na svém čtvrtém sólovém (a posledním bezejmenném) albu Peter Gabriel účinně rozvíjí zvukové koncepty nastolené předchozí nahrávkou. Ta uzavřela fázi hledání vlastního stylu, kterou teď vystřídala neméně zajímavá etapa jeho vybrušování. Album známé také jako „Security“ rozhodně nepřešlapuje na místě a názorně zrcadlí posuny Gabrielových hudebních zájmů. Zvýšená pozornost je věnována rytmické složce, do níž pronikají mimoevropské, zejména africké vzorce (The Rhythm of the Heat, Kiss of Life). Nic překvapivého, vezmeme-li v úvahu, že zpěvák se už nějaký čas etnickou hudbou intenzivně zabývá a právě toho roku rovněž účinkoval na prvním ročníku festivalu WOMAD věnovaného lokálním žánrům, který o dva roky dříve spoluzakládal.
Zároveň se na desce výrazně uplatňuje sampling, tehdy ještě relativně nová disciplína, jejíž bezbřehé možnosti však Gabriel správně vytušil a za pomoci jednoho z prvních samplerů Fairlight CMI masivně zapojil do nahrávacího procesu. Novou technologií a hledáním neotřelých zvuků je očividně fascinován, ale nenechává se strhnout k jejich samoúčelnému nadužívání. Album „Security“ je sice i díky sklonům k dramatické monumentálnosti maličko chladnější a temnější než jeho předchůdce, kde bylo více slyšet Rhodesovu kytaru, i než následující So, které zase „polidštila“ produkční ruka Daniela Lanoise. Ale přinejmenším v Gabrielově zpěvu je vřelosti stále dost a výsledný sound znatelně... číst dále
Na svém čtvrtém sólovém (a posledním bezejmenném) albu Peter Gabriel účinně rozvíjí zvukové koncepty nastolené předchozí nahrávkou. Ta uzavřela fázi hledání vlastního stylu, kterou teď vystřídala neméně zajímavá etapa jeho vybrušování. Album známé také jako „Security“ rozhodně nepřešlapuje na místě a názorně zrcadlí posuny Gabrielových hudebních zájmů. Zvýšená pozornost je věnována rytmické složce, do níž pronikají mimoevropské, zejména africké vzorce (The Rhythm of the Heat, Kiss of Life). Nic překvapivého, vezmeme-li v úvahu, že zpěvák se už nějaký čas etnickou hudbou intenzivně zabývá a právě toho roku rovněž účinkoval na prvním ročníku festivalu WOMAD věnovaného lokálním žánrům, který o dva roky dříve spoluzakládal.
Zároveň se na desce výrazně uplatňuje sampling, tehdy ještě relativně nová disciplína, jejíž bezbřehé možnosti však Gabriel správně vytušil a za pomoci jednoho z prvních samplerů Fairlight CMI masivně zapojil do nahrávacího procesu. Novou technologií a hledáním neotřelých zvuků je očividně fascinován, ale nenechává se strhnout k jejich samoúčelnému nadužívání. Album „Security“ je sice i díky sklonům k dramatické monumentálnosti maličko chladnější a temnější než jeho předchůdce, kde bylo více slyšet Rhodesovu kytaru, i než následující So, které zase „polidštila“ produkční ruka Daniela Lanoise. Ale přinejmenším v Gabrielově zpěvu je vřelosti stále dost a výsledný sound znatelně změkčují také fantastické basové linky Tonyho Levina.
Vedle rozmáchlých skladeb pomalejšího tempa San Jacinto, The Family and the Fishing Net nebo Wallflower a zmíněných exotickými rytmy ovlivněných songů si Gabriel osahává i moderní podobu funku. I Have the Touch a především Shock the Monkey předznamenávají legendární trháky Sledgehammer a Big Time z následující nahrávky a nejsou o nic horší, jen je nepodpírají stejně novátorské videoklipy. Gabrielova hudba ale dráždí obrazotvornost i bez pohyblivých obázků. Můžeme se dnes usmívat nad tehdejší primitivní výrobou samplů, které musel předcházet nejprve terénní sběr vzorků (na YouTube lze najít zajímavý dokument z přípravy alba, kde autor na šrotišti rozbíjí televizní obrazovky), ale nebylo to tím větší dobrodružství? Někdejší vizionářství někdy předznamenává rychlé zestárnutí. To ale není případ této desky, která je dobrodružstvím i dnes.
Komentáře