Je to tak, velký návrat je dokonán. Zprvu to sice vypadalo pouze jako koncertní oslava dvacetin společného fungování Orbital, živé hraní však Paula a Phila Hartnollovy natolik stmelilo a dodalo jim tolik sil, že loni v únoru se provalila prvotní informace o chystané desce. Sice to ještě tenkrát byl nemalý kus cesty k "Wonky", toto čekání je ale již minulostí. Taktéž zasuňte do zadních komor své paměti jejich boční projekty: Paulovu sólovku "The Ideal Condition" a debut Long Range "Madness And Me". Naopak, pokud vás nikdy neopustilo nadšení z jejich prvních dvou bezejmenných opusů (rozlišených jen barevnými motivy - zelená, hnědá), bude vás novinka bavit neméně dobře.
Již samotný (a hodně povedený) vizuál obalu prozrazuje mnohé. Jsou na něm charakteristické poznávací prvky - logo dua a pestrobarevné spektrum. Orbital do své hudby vždy vmontovávali nápaditost a originálnost svého zvuku. Jejich pojetí techna, housu, tech housu a přímočaré elektroniky v nemalém počtu momentů staví na výrazných melodických prvcích. Ty dokážou modulovat a zručně měnit za běhu (zejména toto platí naživo), ale nepřehlédnete ani jakousi koncepci funkčních, návazných celků, které jsou využity buď v symbióze, nebo v kontrastu. Takovýmto způsobem použitá vrstevnatost neztrácí ani po letech nich ze svého lesku a hybné energie.
"Wonky" se může pochlubit skvělou dějovou linií, která postupně graduje v pompézní, hymnické finále "Where Is It Going?". Zruční detektivové by mohli... číst dále
Je to tak, velký návrat je dokonán. Zprvu to sice vypadalo pouze jako koncertní oslava dvacetin společného fungování Orbital, živé hraní však Paula a Phila Hartnollovy natolik stmelilo a dodalo jim tolik sil, že loni v únoru se provalila prvotní informace o chystané desce. Sice to ještě tenkrát byl nemalý kus cesty k "Wonky", toto čekání je ale již minulostí. Taktéž zasuňte do zadních komor své paměti jejich boční projekty: Paulovu sólovku "The Ideal Condition" a debut Long Range "Madness And Me". Naopak, pokud vás nikdy neopustilo nadšení z jejich prvních dvou bezejmenných opusů (rozlišených jen barevnými motivy - zelená, hnědá), bude vás novinka bavit neméně dobře.
Již samotný (a hodně povedený) vizuál obalu prozrazuje mnohé. Jsou na něm charakteristické poznávací prvky - logo dua a pestrobarevné spektrum. Orbital do své hudby vždy vmontovávali nápaditost a originálnost svého zvuku. Jejich pojetí techna, housu, tech housu a přímočaré elektroniky v nemalém počtu momentů staví na výrazných melodických prvcích. Ty dokážou modulovat a zručně měnit za běhu (zejména toto platí naživo), ale nepřehlédnete ani jakousi koncepci funkčních, návazných celků, které jsou využity buď v symbióze, nebo v kontrastu. Takovýmto způsobem použitá vrstevnatost neztrácí ani po letech nich ze svého lesku a hybné energie.
"Wonky" se může pochlubit skvělou dějovou linií, která postupně graduje v pompézní, hymnické finále "Where Is It Going?". Zruční detektivové by mohli nyní nadhodit odkaz na dvojdílnou kompozici "Out There Somewhere?", jež uzavírala znamenité "In Sides" a je jakousi její paralelou. Paul a Phil jsou rádi šprýmaři a rádi posluchače nachytávají. Typickou ukázkou je dynamický trojblok "Distractions", "Stringy Acid" a "Beelzedub", ten bez okolků retušuje onu stylovou vytříbenost. Samotná "Beelzedub" je pak parafrází na "Beelzebeat" (b-strana singlu "Funny Break (One Is Enough)"), jež byla doplňkem k vypalováku "Satan". "Beelzedub" zněla už během koncertů, spojuje basovou linku z valící se "Dr. Who" a dub pojetí "Beelzebeat", to vše ruchově pošpiněné po vzoru neoblomného individua jménem Alec Empire. K tomu si připočítejte singlovky "New France", ta je plná grácie Zoly Jesus, a "Wonky" s Lady Leshurr (i když místy budete mít pocit, že pozvali přímo Nicki Minaj).
"Wonky" svou komplexností dohání zmíněné mistrovské "In Sides". Mnozí fanoušci se dokonce domnívají, že to je nejsilnější deska bratří Hartnollů od jejího vydání (tedy za dlouhých šestnáct let). Návrat k původnímu zvuku a pojetí tvorby Orbital tak přineslo většinou pozitiva a regulérní zmrtvýchvstání je pro ně dokonáno. Protipólem může být jen fakt, že tu nenajdete nic, co byste od nich dříve v nějakém jiném pojetí již neslyšeli - je to jakýsi obraz toho nejlepšího z nich.
Orbital to umějí pořádně rozjet i naživo, v rámci propagace "Wonky" vás přijedou přesvědčit v plné zbroji na letošní ročník Rock For People. Do Hradce Králové zavítají 5. července a měli by být jedni z headlinerů tohoto večera.
22.10.2019 - 10:19 | Acid3P
V čase, keď sa všetci elektrodinosauri snažili "hľadať svoj zvuk minulosti" vyšlo Wonky. Treba povedať, že retro už dávno neznelo tak sviežo. Pretože narozdiel od kolegov typu The Chemical Brothers alebo The Prodigy sa Orbital nevrátili ku koreňom, ale svoj pôvodný zvuk rozvíjajú. Je to zábavná cesta plná 8 bitových zvukov a zaujímavých harmonických kreácií. V trackoch sa stále niečo deje, čoho dôkazom sú najmä New France, Distractions a Stringy Acid.
#7 moja Top 10 albumov roka 2012
02.10.2012 - 9:50 | Davo Krstič
na té desce není nic, co bychom už od Orbital dávno neslyšeli. NO A CO JAKO? čekal snad někdo po dvaceti letech hraní a sedmi albech revoluci? nej tracky: Straight Sun, Never, New France, Wonky.