Je neuvěřitelné, jak současně album For Your Pleasure zní. Mohlo by klidně vzniknout před měsícem a myslím, že by z něj byla stejná bomba jako v roce 1973. Čím to? Roxy Music poletují mezi žánry aniž by bylo možné je s některým z nich identifikovat. Nepatří do žádné vlny, do žádné scény, nepodléhají dobovým klišé. Bryan Ferry, který by v pomyslné soutěži o největšího rockového dandyho šel přinejmenším do finále, píše silné, nadčasové písně a těm pak celá kapela dodává do detailu promyšlená, vzrušující aranžmá.
Brian Eno volí klávesové rejstříky a studiové doplňky s prorockou jasnozřivostí, takže ani dnes nepůsobí zastarale. V době, kdy první syntezátory začaly v masovém měřítku pronikat do vybavení rockových kapel, jsou Roxy Music jedněmi z mála, kteří se nenechali povrchně omámit jejich zvukem a využívali je opravdu kreativně. Manzanerova kytara a Mackayův saxofon se nezříkají exhibičních projevů, ty ale nikdy samoúčelně netrčí ze skladby ven, jsou součástí jejího pečlivě vyváženého zvukového i emocionálního profilu. To ještě víc platí o rytmice, jejíž služebná úloha se ovšem nevylučuje s nápaditostí. Roxy Music se vymykají i přítomností štiplavé ironie a bonvivánské dekadence, čímž zřetelně kontrastují s patosem fantastických eposů různých artrockových souborů, ke kterým bývají také někdy řazeni.
Výtečný byl už studiový debut, ale na For Your Pleasure se Roxy Music vzepjali k životnímu výkonu.... číst dále
Je neuvěřitelné, jak současně album For Your Pleasure zní. Mohlo by klidně vzniknout před měsícem a myslím, že by z něj byla stejná bomba jako v roce 1973. Čím to? Roxy Music poletují mezi žánry aniž by bylo možné je s některým z nich identifikovat. Nepatří do žádné vlny, do žádné scény, nepodléhají dobovým klišé. Bryan Ferry, který by v pomyslné soutěži o největšího rockového dandyho šel přinejmenším do finále, píše silné, nadčasové písně a těm pak celá kapela dodává do detailu promyšlená, vzrušující aranžmá.
Brian Eno volí klávesové rejstříky a studiové doplňky s prorockou jasnozřivostí, takže ani dnes nepůsobí zastarale. V době, kdy první syntezátory začaly v masovém měřítku pronikat do vybavení rockových kapel, jsou Roxy Music jedněmi z mála, kteří se nenechali povrchně omámit jejich zvukem a využívali je opravdu kreativně. Manzanerova kytara a Mackayův saxofon se nezříkají exhibičních projevů, ty ale nikdy samoúčelně netrčí ze skladby ven, jsou součástí jejího pečlivě vyváženého zvukového i emocionálního profilu. To ještě víc platí o rytmice, jejíž služebná úloha se ovšem nevylučuje s nápaditostí. Roxy Music se vymykají i přítomností štiplavé ironie a bonvivánské dekadence, čímž zřetelně kontrastují s patosem fantastických eposů různých artrockových souborů, ke kterým bývají také někdy řazeni.
Výtečný byl už studiový debut, ale na For Your Pleasure se Roxy Music vzepjali k životnímu výkonu. Jedna každá skladba je skvostem, jehož lesk ani po čtyřiceti letech ani trochu nezmatněl. Energické hitovky Do the Strand a Editions of You předznamenávají novovlnnou údernost (u druhé z nich mi jména jako Buzzcocks, The Jam nebo Undertones naskakují automaticky). Mezi ně jsou vklíněné dvě pomalejší písně: v Beauty Queen dostává velký prostor Ferryho dramatické vibrato, ještě naléhavější je jeho zpěv na pozadí šlehajících kytarových plamenů ve skvěle vystavěné Strictly Confidential. In Every Dream Home a Heartache je pochmurnou litanií odkrývající prázdnotu materiálního luxusu, v níž Ferry pro změnu připomene Nicka Cavea. Nejdelší skladba The Bogus Man působí jako výřez z nějakého obskurního broadwayského muzikálu protažený silným halucinogenním filtrem. Zhořklou romantiku přináší neobyčejně chytlavá Grey Lagoons a nevšední finále patří neúprosně se rozpíjejícím tónům v závěru titulní písně.
Na For Your Pleasure můžeme úspěšně stopovat v obou směrech. Hledat a nacházet vlivy glam rocku, bowieovské neuchopitelnosti, artrockové propracovanosti, velvetovského protopunku. Stejně tak slyšet zárodky postpunkových a novovlnných genů a jejich všemožných mutací v čele s new romance. Zaručeně nejlepší je ale jednoduše poslouchat. Výborně napsané, prudce elegantní, znepokojivé i zábavné písně ve zvukovém obalu, jehož se čas nedotknul, jsou tu přece „pro naše potěšení“.
Komentáře