Jubilejní novinka americké skupiny P.O.D. je svým způsobem konceptuální či chcete-li příběhová. Dle slov členů kapely má deska fungovat jako celek, nikoliv jako soubor samostatných písní, a proto se jí musí posluchač věnovat dlouho a pozorně. No jo, jenže ono je to těžké, když onen kalifornský příběh není nikterak zajímavý a hudební složka na tom není o mnoho lépe. Ne, že by "The Awakening" byl vyloženě průšvih, ale zkrátka to tentokrát není žádný odvaz.
Oproti předchozí, tři roky staré nahrávce "Murdered Love" je novinka klidnější, snad i vzdušnější a barvitější. "Murdered Love" byla deska plná poctivého nu-metalu s nostalgicky old schoolovým zvukem. Recenzovaná novinka zní naopak moderněji, rockověji, snaží se o epičnost a žánrovou různorodost, doplněnou o různé zvuky, proslovy, intra, která mají budit dojem velké koncepční desky.
Špatný nápad to není. Zpracování ale nepatří k těm nejzdařilejším. P.O.D. totiž v současnosti chybí jiskra, která zdobila jejich tvorbu v dobách největší slávy, kdy vydávali skutečně zásadní žánrová alba. Na novince se sice najdou zajímavé riffy ("This Goes Out To You", "Rise Of Nwo", "Rise Of Nwo"), nikoliv však originální a celou desku pár povedených momentů stejně nespasí. Co ale stojí bezpodmínečně za pochvalu, je zpěv Sonnyho Sandovala, který kapelu i nadále táhne a jeho instrument je stále v impozantní formě a jen těžko oposlouchatelný.
P.O.D. baví i žánrovými úskoky do reggae... číst dále
Jubilejní novinka americké skupiny P.O.D. je svým způsobem konceptuální či chcete-li příběhová. Dle slov členů kapely má deska fungovat jako celek, nikoliv jako soubor samostatných písní, a proto se jí musí posluchač věnovat dlouho a pozorně. No jo, jenže ono je to těžké, když onen kalifornský příběh není nikterak zajímavý a hudební složka na tom není o mnoho lépe. Ne, že by "The Awakening" byl vyloženě průšvih, ale zkrátka to tentokrát není žádný odvaz.
Oproti předchozí, tři roky staré nahrávce "Murdered Love" je novinka klidnější, snad i vzdušnější a barvitější. "Murdered Love" byla deska plná poctivého nu-metalu s nostalgicky old schoolovým zvukem. Recenzovaná novinka zní naopak moderněji, rockověji, snaží se o epičnost a žánrovou různorodost, doplněnou o různé zvuky, proslovy, intra, která mají budit dojem velké koncepční desky.
Špatný nápad to není. Zpracování ale nepatří k těm nejzdařilejším. P.O.D. totiž v současnosti chybí jiskra, která zdobila jejich tvorbu v dobách největší slávy, kdy vydávali skutečně zásadní žánrová alba. Na novince se sice najdou zajímavé riffy ("This Goes Out To You", "Rise Of Nwo", "Rise Of Nwo"), nikoliv však originální a celou desku pár povedených momentů stejně nespasí. Co ale stojí bezpodmínečně za pochvalu, je zpěv Sonnyho Sandovala, který kapelu i nadále táhne a jeho instrument je stále v impozantní formě a jen těžko oposlouchatelný.
P.O.D. baví i žánrovými úskoky do reggae ("Revolución") či funky ("Want It All"), nechybí však ani typické nu-metalové hity ("Rise Of Nwo", "Get Down"). Koktejl je to bezpochyby zajímavý, jen mu chybí silnější melodie, nápaditější aranže a po dvou, třech posleších zase přebývají ony zvukové výplně, které posléze spíš ruší, než aby dokreslovaly atmosféru. Také je škoda nevyužitelného potenciálu hvězdného hosta v podobě dračice Marie Brink z In This Moment v pop-rockové baladě "Criminal Conversations". Místo toho, aby kapela využila její nespoutané energie a explozivního vokálního projevu, utopí její vokál ve fádních popěvcích.
Vyřknout nad "The Awakening" jednoznačný ortel není snadné. Potenciál tu je, i některé písně naznačují, že na nejvyšší ligu P.O.D. stále mají. Jenže celkově je deska taková nemasná neslaná. Ona i má potřebné koření, akorát je vyčichlé a nedodává chutě, které by mělo. Ke všemu je evidentní, že odbočky od nu-metalu nejsou pro americkou partu úplně přirozené a působí v těchto momentech skladatelsky nejistě, až panicky. Ať jde o funky nebo reggae, vždy jde o velmi nesmělé pokusy, které nabízí jen rutinní žánrové prvky. P.O.D. mají navíc, ale asi je správné, že si podobný počin zkusili nahrát a neustrnuli na místě, i to se cení.
21.08.2015 - 23:10 | ScreamJay
Jakože kazatel ztratil pel?! Když deska kapely, od který nečekáš víc než jen trochu tý nostalgie, začíná něčím tak bezkrevným jako je Am I Awake, ztracíš stopu hned na startovní čáře. Tohle hráli Papa Roach v době, kdy nevěděli co sami s sebou a bylo jim zatěžko přijmout vlastní "numetalovej" stín. P.O.D. pro mě nikdy nebyli něčím extra, ale to jejcih latino mělo kýsi autentický rukopis. The Awakening netuší, jestli se vracet nebo ztrácet, nevěřím mu retro ani současnost a nebýt chytlavý Rise of Nwo a pseudo hácéčkový Revolución (s tim prima reggae motivem), není to ani ten průměr. Škoda?!